Svatba ve skalách

Jak jsme se s manželem zasnoubili už jste se dozvěděli v předešlém příběhu. Zde je slibované pokračování: Svatbu jsme plánovali postupně od ledna. Řešili jsme prstýnky (vybrali na internetu, vyzkoušeli velikost v obchodě a objednali). Chtěli jsme bílé zlato, stály dohromady asi 12tis.. Další v pořadí byl datum svatby. Vzhledem k tomu, že milujeme čísla 3, 7 a 21 a provází nás neustále oba úplně ale úplně všude od začátku, co jsme se poznali, chtěli jsme nějaké takové, nebo minimálně liché, protože já sudá čísla nesnáším.. Rozhodli jsme téměř okamžitě. 21.7.2009 geniální.. Bohužel problém byl v tom, že to bylo úterý.. Celkem dlouho nám vydrželo nadšení a stáli jsme si za svým, ale nakonec nás příbuzní přemluvili, kvůli tomu, že by si tolik lidí kvůli nám muselo vzít dovolenou.. Takže jsme se naštvali a navrhli datum 8.8.2009. :) Oznámení vyrobil manžel v pc z fotky, to samé pozvánky ke stolu či na odpoledne a nechali jsme si je v místní tiskárně vytisknout. Asi v březnu jsem si byla vybrat v půjčovně s mámou a švagrovou (netuším proč tam se mnou byly, jen jsem měla utkvělou představu, že se to tak dělá) svatební šaty. Vybrala jsem si jedny klasické dlouhé. (Přišlo mi, že všechny jsou na děsně hubené nevěsty. Nechápala jsem, co si na sebe berou ty při těle, protože já si v tu dobu extra tlustá nepřipadala..) Týden před svatbou jsem si je byla zkusit, zjistila jsem, že je nezapnu, že jsem nejspíš přibrala a vybrala si (s manželem schovaným v místnosti vedle, protože jel se mnou jen na banální zkoušku, ne s tím že budu vybírat jiné) krátké šaty po kolena. :) Jeho oblek jsme koupili v Polsku. Kytky si vzal na starosti manžel a to jak pro mě, pro sebe a maminky, tak i na výzdobu stolů na hostině, takže já nevěděla, co dostanu, ani jaká výzdoba bude.. (chtěla jsem konvalinky, ale v srpnu by byli příšerně drahé, pokud by se je vůbec podařilo sehnat), takže nakonec byly zelené růže. Do zelena jsme stylizovali celou svatbu, stejně jako máme do zelena celý byt, oblečení a kompletní doplňky.. Máme zelenou rádi :) Poté jsme vybírali místo pro hostinu. Nakonec padl návrh na bowling ve vedlejším městě. V neposlední řadě jsme přemýšleli kde bude obřad. Vzhledem k tomu, že jsme dříve hodně lezli po skalách (píšu dříve, protože s dětmi jsem já tento sport velice omezila a to převážně kvůli času a hlídání. Manžel leze stále a celkem intenzivně), navrhla jsem automaticky místní cvičné skály zvané HIS. Matrikářka to vzala s humorem a slovy, že oddávající je zvyklý na extrémy. Už prý oddával i v letadle. Nepřemýšleli jsme o mokré variantě. V HISu je samozřejmě u skal hlína, pokud prší, je vůbec dost problém dostat se ke skalám autem. Nepřipouštěli jsme si, že by mohlo být šeredně. Trochu jsem uvažovala, jestli si pořídím bílé holínky, ale zapomněla jsem na to.. Vzhledem k tomu, že denně navštíví tyto skály i několik desítek lezců, musely se veškeré přípravy realizovat den předem večer. Manžel vyráběl ohromné srdce z drátů, zdobené břečťanem, které posléze pověsil na stěžejní skálu, pod kterou jsme se brali. Ozdobil dva stoly bílými ubrusy (jeden jako "oltář ", druhý na odkládání šampusu, skleniček a desek na podpisy. Taktéž rozdělil instrukce dalším kamarádům, co kdy a jak. (kdy pustit jakou písničku z CD, kam má přijít který stůl apod. protože do rána tam být nemohli..) Já byla mezitím u kosmetičky nechat si poprvé a naposledy udělat umělé nehty. Do rána pak manžel pomáhal zdobit babičce svatební dort, protože ona už toho měla opravdu plné zuby. Já spala tu noc u našich, i když už jsme spolu s manželem rok bydleli samostatně. Ráno jel manžel na vlak pro fotografa, poté k našim na zahradní snídani formou rautu. Já byla u kadeřnice, u kosmetičky a nechat si opravit jeden poničený nehet.. Poté jsem se doma s pomocí švagrové oblékla (s těmi nehty bych to sama nezvládla) :D a manžel si pro mě přišel s kytkou do pokoje. Vyšli jsme spolu na snídani a pak jeli do HISu. Počasí vyšlo nádherné. I když dva dny předem pršelo, stačili vyschnout i bahenní kaluže cestou tam. (btw manžel jim pomohl koštětem taktéž den předem) jo a zapomněla jsem napsat, že jsme také tři dny předem zařizovali rozřezání kmene stromu, který spadl přes cestu do HISu! Přijeli jsme tam, já s tatínkem neslyšela v hluku zdejšího potoka a motorovky která zněla celý obřad z dálky, hudbu, takže když jsme měli vyjít k oltáři, museli na nás volat kamarádi, že už :D Oddávající přišel z poza skály, oddal nás připravenou řečí, kterou jsme mu předem upravili částečně dle svého, aby zapadla do tamějšího prostředí. Po obřadu nám kamarádi zorganizovali "zátah". Museli jsme realizovat záchranu zraněného v nosítkách ze skály a přebalit ho jako miminko a to vše s koulí na noze a manžel s chomoutem na krku. Bylo to ale super! Poté jsme se fotili v tamějším krásném prostředí a také v místní kadibudce zvané HIS2. První kadibudka byla totiž po nějaké mě neznámé nehodě zbouraná a byla postavena nová se dvěma otvory pro vykonání potřeby. U jednoho je nakreslený obrázek muže, u druhého ženy. Proto jsme se tam nemohli nevyfotit. :) Odpoledne proběhlo také skvěle. Za živé hudby, která organizovala svatební hry (předávání jablka mezi partnery bez použití rukou, otázky na manžele a odpovědi pomocí našich bot, hledání manželky dle holých nohou apod.) a dále proběhla dražba mého darovaného modrého podvazku sundaného zuby mého manžela. Přes noc jsme zůstali spát v jednom z pokojů patřícím k bowlingu. I když jsme toho ani jeden moc nenaspali den před svatbou, tak svatební noc se také vyvedla ;) Na svatbu vzpomínám moc ráda. Doufám, že jsem vás moc neunavila svým slohem a nemám v něm moc chyb.. Mobil mě neustále opravuje slova :)