TÁTA

Příští rok oslavíme s manželem 10ti leté výročí od naší svatby.

Je to pro mě celkem významná věc, mám rozvedené rodiče, kteří spolu ani takhle dlouho nevydrželi. Moje mamka si prošla ještě několika dalšími vztahy leč nepovedenými a nyní žije sama a podle jejich slov ji to vyhovuje.

Můj táta měl dlouhodobý vztah, ale postupem času se z nich stali spíše přátelé,  když mi bylo 15 let přítelkyně sbalila kufry a ze svojí dcerou frnkla za hranice do Německa. Tehdy – v těch 15 letech jsem to považovala za zradu. Nechápala jsem proč opouští tak skvělého chlapa.

Zařekla jsem se, že můj táta rozhodně sám nebude. Mám ještě o 10 let mladší ségry, proto jsem věděla, že i když nebudu ve volném čase (víkendy, svátky, narozeniny, vánoce, velikonoce) s mamkou ona rozhodně sama nebude.

Stalo se.

Trávila jsem s tátou každou volnou chvíli, doprovázela jsem ho všude – do hospody na pivo (já v té době Coca Colu :D ) na různé jiné akce kam chodili jeho známí v páru, na vánoce jsem trávila Štědrý den s ním (jednou jsme si dokonce místo stromečku ozdobily Ibišek) v léťe jsme spolu cestovali po České Republice se zahrádkářským svazem. Jezdili k vodě. Blbli. Táta se mnou chodil na nákupy. Vzpomínám jak mi jedno léto kupoval plavky a když prodavačka zjistila, že ten pán je můj otec, smála se a říkala, že si myslela, že je to můj starší přítel. :D Naučil mě vařit a péct - umí úžasný medovník a Sacher dort :)

Prostě jsme byli parťáci. Vždy když se objevila nějaká slečna či paní v dohledu, byla jsem ráda a novou přítelkyni jsem mu přála, ale měl smůlu a v momentě kdy některá z nich chtěla miminko nebo zjistila, že táta je v podstatě chudý jak kostelní myš, odešla. Táta nechtěl už další dítě a také neměl moc peněz na rozhazování.

Dokonce když jsem se seznámila s mým budoucím mužem, první dva roky jsme trávili ve třech. Byla legrace :)

Pak to přišlo jako rána z čistého nebe…přijela jsem na pár dní za tátou i se svým synem a on mě seznámil s drobnou blondýnkou, na první pohled příjemnou a sympatickou mladou paní. Bylo vidět jak se tátovi líbí  jak k ní vzhlíží. Já byla šťastná jak blecha „Hurá! Táta má hezkou paní, má už velké dvě děti, další nechce a na peníze také nelpí, úplně paráda…“ ALE ona je vdaná, má svojí rodinu, prý jim to neklape, dobrá, snad ty řeči o ní co jsem slyšela od známých není pravda….

Ještě toho večera mi ovšem má radost přešla. Blondýnečka si trochu víc napila vína a začala mít nehezké připomínky na mého manžela, kterého vůbec neznala!

Omlouvala jsem ji jen proto, že už vážně měla dost vypito…raději jsem šla spát, necítila jsem se při těch jejich řečí v pohodě. Bylo to něco na téma, že jak mě nám může manželství klapat, když jsem přijela sama, že máme rozdílné názory, rozdílný vztah k hudbě atd. atd.

Můj instinkt mi říkal, že to nebude dobrý. Nebylo!

Za 2 měsíce mi táta volal, že se ASI rozešli, že se nepohodli a už se mu dva týdny neozývá.

Nemá smysl se rozepisovat, co ona ta jeho blondýna vše provedla, ONA, která pořád žije ve svazku manželském a stará se o své dva dospělé syny jako o desetileté.

Jde o to, že táta ke mně ztratil ten vztah co býval, v momentě kdy se nahlásím týden dopředu, že přijedu na návštěvu, v den našeho příjezdu mi oznámí „ Bacha, před NÍ, jste přijeli dnes neplánovaně, já to jako nevěděl, jo? To víš, ona by byla naštvaná“

Táta je s tou nádherou 3 roky ( asi 5x jsem slyšela, že se ASI rozešli, byli nejméně 7x rozhádaní)

Když v létě přijedete na návštěvu, zjistíte, že vaše věci z koupelny jsou vyhozeny, nacpané v igelitce ve skříni mezi věcmi na úklid. Navíc v ten čas mého příjezdu- oni musí akutně jet někam na výlet, takže se většinou ani pořádně nevidíme. Nepřijede na vaši narozeninovou oslavu, protože madam by to vadilo, protože ona je pořád vdaná a nemůže si dovolit odjet do Prahy, měla by doma přece zle. Nepřijede ani na narozeninovou oslavu svého vnuka, protože mají jiný plán a ona už ani není zvaná.  

Na veškeré rodinné události nejsem zvaná, protože místo je již obsazené. A když záhadně přijedou do Prahy na koncert, zastaví se až po dlouhém naléhání na 20minut. Honem, honem musí jet, aby jim neujel autobus domů…Je to smutné, že už není ten táta, co tu byl.

Měli jsme i půl roční pauzu kdy jsme si vůbec nezavolali. Nevěděl, že čekám jeho druhého vnuka. Až když jsem sebrala odvahu a napsala mail, kde jsem vysvětlovala, jak se změnil a je jiný a samozřejmě mu přeji přítelkyni, aby nebyl sám, ale za jakou cenu? Nežárlím, že jsem na druhé koleji, s tím jsem vždycky počítala, ale že mě odepíše úplně?

Pravda, za poslední rok se snaží, lepí, co se dá, ale v momentě kdy se objeví ONA je jako vyměněný!

Nérvózní, podrážděný, běhá kolem ní, kafíčko sem, kafíčko tam, cigárko (Táta je zapřísáhlý nekuřák, takže s ní pouze stojí venku a čeká až madam dokouří)

Je mi z toho vždy hrozně smutno. Navíc ho ONA ta drobná blonďatá osoba poštvává proti mně!

Přivlastnila si mého tátu jako majetek a cvičí s ním jak někde v cirkuse. Ale asi je mu dobře a vyhovuje mu to. Já můžu maximálně držet krok, postěžovat si mé drahé polovičce a přát mu to.

Holt přísloví, že láska je slepá zde platí doslova. Beru to z té lepší stránky, že tu táta pro mě byl v čase dospívání a možná právě to má ten důsledek, že jsem vydržela v manželství 10 let a chystám se vydržet co nejdéle to půjde (svého manžela vážně miluji, ovšem i u nás občas přijde pořádná buřina :D ) takže závěrem mého příběhu chci vlastně říct:

„ Díky táto!“