Velmi nepříjemný zážitek

Budou tři hodiny ráno a já se musím vypsat z velmi nepříjemného zážitku, který se nám před pár hodinami stal... 
Vzhledem k tomu, že nám začala blbnout obě naše auta, přítel rozhodl, že už má všech oprav plné zuby, že auta prodáme a koupíme si nová. Nová auta jsme si vyhlídli, zamluvili, vše v pořádku a přišlo na řadu prodávání našich aut. 
Přítel začal inzerovat na prodej jeho auto - je to už docela staré auto, ale pořád funkční. Do inzerát napsal všechno a řekl si za auto 20 tisíc. Ozvalo se pár lidí, že mají zájem, že se přijedou podívat, ale nakonec nikdo nedorazil. Včera odpoledne volal další zájemce, že auto chce hned, dohadovali se ohledně ceny a všeho možného s přítelem celý podvečer, až se nakonec dohodli, že auto včetně zimních gum se prodá za 16.500,- První výstražné světýlko mi blikalo v hlavě, když zájemce chtěl auto koupit hned a že si pro něj hned jede, ale je na podnikovém večírku (v pondělí???) a že se do Plzně dostane až večer... Bylo devět večer, přítel se chystal odjet, ale (štěstí v neštěstí???) malá dostala hysterický záchvat, když viděla tatínka, jak se chystá odjet. (Původní domluva - sejdou se na parkovišti a pán přítele odveze pak zpět k nám do vesnice, neb přítel nechtěl, aby pán věděl, kde přesně bydlíme.) Dceru jsem nemohla utišit, tak bylo jasné, že pojedu s malou také a přítele odvezu po prodeji domů naším vozem. Čekáme na telefon, pán zavolal po půl desáté, že kolem desáté bude u nákupního centra a domluvili se na místě setkání. Sedli jsme do aut a vyjeli. Dcerka hned usnula v autě. Když jsme v deset večer přijeli na místo setkání (další štěstí?), dělníci opravovali nákupní centrum a cca 50 metrů od nás tím pádem bylo několik makáčů. 
Když jsem viděla, kdo na parkovišti čekal, zježily se mi chloupky na rukou, ale říkala jsem si, že to je jen hloupé klišé. Přítel se se zájemcem - (27-letý kluk, nabouchaný z fitka, potetovaný a pocházející z naší národnostní menšiny), jeho kamarádem (rovněž kluk samý sval a samá kérka) a jeho rodiči čekající hned vedle v jiném autě - pobavil, ukázal vše, projel s ním auto, dal mu veškeré náhradní díly, veškeré dokumenty atd., jediné, co jsme neměli, tak byla plná moc na převod auta - tu jsme se domluvili, že si předáme zítra (tedy vlastně už dnes) dopoledne. Zájemce nadšený, vše si zkoušel, kupní smlouvu přečetl, občanku ochotně vytáhl, abych mohla dopsat jeho nacionále do kupní smlouvy, peníze předal, převzal auto, potřásli si rukou a odjeli. V autě cestou zpět jsme si s přítelem svorně mohutně oddechli, protože sice jenom kupovat auto v 10 večer (nakonec jsme tam byli do 11) není nějak obvyklé, jejich vizáž se nám také nepozdávala (ne, opravdu se snažíme nebýt rasisty, ještě v autě přítel řekl, že ho to překvapilo, že na cikány jednání naprosto v pohodě), ale že to dobře dopadlo a auto je prodané (aneb dávejte si bacha na to, co si přejete - celý víkend jsem si přála, abychom tento týden aspoň jedno auto prodali). Přijedeme domů, dceru jsme uložili do postýlky, sednu si k počítači a za 20 minut za mnou přišel úplně mrtvolně bledý přítel, že mu pán volal, že jeli domů a že jim prý vykradli byt, nemají teď vůbec žádné peníze a chtějí ihned auto vrátit. Přítel mu několikrát opakoval, že opravdu o půlnoci nikam nepojedeme. Takhle se dohadovali asi během tří telefonátů. Pak už přítel opravdu byl dost zoufalý, nevěděl, co má dělat. O půlnoci jsme volali mému bývalému (je policista) a přítel mu vše do telefonu vysvětlil (vsuvka - přítel bývalého neskutečně nesnáší, nemůže mu příjít na jméno a to, že mu volal a dokázal s ním 15 minut mluvit už opravdu svědčí o jeho neskutečném zoufalství). Bývalý nám něco poradil (volali jsme mu z mého telefonu), ale v tu chvíli nás pán opět volal, několik hovorů za sebou, tak přítel skončil telefon s bývalým a vzal hovor od pána. Ten mu znova opakoval, že jede do Plzně, že chce ihned vrátit ty peníze a když ne, tak uvidí... přítel opakoval, že to vyřešíme dopoledne. Pán mu začal vyhrožovat, že zavolá policii a že ihned za námi jede (další vsuvka - naštěstí na kupní smlouvě byla uvedena naše stará adresa, protože jsme si furt nepředělali trvalý pobyt a tudíž pán naštěstí nevěděl, kde bydlíme). Po chvíli začal prý být dost agresivní a začal přítelovi vyhrožovat, že uvidí, že ho zabije atd. V tu chvíli mu to přítel vytípl a ihned volal na policii, kde to zvedla nějaká policistka, se kterou přítel asi 20 minut mluvil a ta mu vysvětlila co a jak. Pak mi přítel řekl, že buď bývalý nebo policistka mu řekli, že to jsou známé finty a že prý po chvíli určitě přijde další telefonát, že to tak nemysleli a že se omlouvají. Co se nestalo - během telefonátu s policií začaly příteli chodit sms zprávy, že se určitě domluvíme - pán si auto nechá, když mu vrátíme 3 tisíce korun. Přítel dotelefonoval s policií a dotyčnému, který mezitím opět volal to zvedl a řekl, že v žádném případě mu žádnou slevu dávat nebude a že mu naposledy říká, že to můžeme dopoledne v klidu za asistence policie vyřešit a zavěsil. Oběma nám bylo strašně psychicky špatně, já se úplně celá třásla, představovala jsem si, co by se stalo, kdyby přítel jel na předání auta sám - co by dělal oproti třem nabouchaným chlapům a jedné tlusté paní kdesi v 10 večer na parkovišti. Přítel celou dobu vypadal, že každou chvíli zkolabuje. Pokusili jsme se jít spát. Byla jedna hodina, já usnula. Ve čtvrt na tři mi přítel vzbudil - přišla mu smska - opět strašný slovník, ale obsahem zprávy bylo to, že prý se moc omlouvá, že si z něj přítelkyně, když jel cestou zpět domů, udělala srandu a řekla mu, že byt vykradli, i když to nebyla pravda. Že vše platí, že si jen předáme plnou moc na převod auta a bude to vyřešené a že se opravdu znova omlouvá. Je čtvrt na čtyři ráno, ani jeden z nás nespí, jak nám z toho je pořád psychicky špatně, ráno jako první věc, co uděláme, že pojedeme na dopravní inspektorát zjistit, co a jak. Dále nám má bývalý dát vědět o tom dotyčném, co je zač (naštěstí má bývalý denní, takže od rána bude v práci) a my plnou moc pošleme doporučeně dopisem. Omlouvám se, pokud jsem to napsala nelogicky, ale ač si myslím, že jsem psychicky dost odolná, tak tohleto mi málem složilo. Ten strach o přítele, o mě a o malou, o tom, že si nás naši černí spoluobčané najdou, budou po nás chtít vrátit peníze, ale přítelovi je vyškubnou z ruky a odjedou s autem a my nezmůžeme nic, budem bez auta a i bez peněz... A poslední vsuvka - googlila jsem si pánovo číslo - jaká náhoda či spíše zvláštní věc - pán před pár dny prodával na bazaru auto za 28 tisíc. Proč prodává auto, aby si týden na to koupil auto za 16 tisíc? Dělá to na mě dojem, že to mají spíše velmi dobře vymyšlené - vytipují si nějakého kupce, psychicky ho naprosto zdeptají a získají auto za hubičku, které rázem střelí dále. Takže teď budu několik týdnů číhat, zda se naše auto objeví někde k prodeji...