Víkend v mlýně

Manžel měl konečně trochu volna, tak jsme se rozhodli, že někam vyrazíme a necháme se malinko rozmazlovat:-D ( ještě aby ne, za ty peníze)Kočka zůstala doma, svůj podíl peněz vyplácala za zvěrolékaře ( nakonec ji manžel doléčil sám, jen má jeden článek na tlapce nefunkční, plastika až budeme milionáři- takže v jiném životě) 

Dcera neskutečně natěšena, ve škole nebylo nikoho kdo by nevěděl, že někam jedeme ( naštěstí k nám v době naší nepřítomnosti nepřišel žádný nezvaný host), jen si nezapamatovala název penzionu, takže učitelky, ředitelka, kuchařka i uklízečka hádaly i manžel měl ztrátu paměti.

Manžel, ač ubytování objednával, netušil jak dlouho pojedeme a kde se vlastně penzion nachází, jaké bylo překvapení, když mu navigace ukázala 24 km., není třeba dlouho cestovat, hlavně odpadlo obligátní " už tam budeme, kdy tam budeme?" a nahradilo ho " už jsme tady?". Alespoň se dříve mohlo na koníky ( ale nebudu předbíhat)

Mlýn vodníka Slámy se nachází v Háji ve Slezsku. Rozlehlý areál s širokou možností přírodní zábavy- lukostřelba, lodičky, koníci,

přírodní hřiště a další. Jen bych se obešla bez televize na pokoji ( velké lákadlo pro manžela a děti). Pokoj malý, ale stylové zařízený, čistý, přetopený, v ceně čokoládové bombony a láhve s vodou, všude spoustu polštářků a ručníků ( skoro na každou část těla jeden).

V rámci zachování " míru na bojišti" spal manžel s dcerou na rozkládacím gauči ( myslím, že doteď mě proklíná) a já synem na manželské posteli ( spalo se nám královsky).

Hned při příjezdu se muselo na koníky, syn zásadně odmítal sednout na poníka velikosti většího psa, dcera nadšená i z velkého koně (a to je u nás skoro se vším).

Večeře probíhala z domácích zásob, asi nejlepší varianta pro děti. Pak jen spát ( jak kdo :-D)

Ráno snídaně. Kde jsou všichni hosté? Nikdo tady není, ani personál, hlavně, že je jídlo:-D Kaše není, zachránila to okurka, šunka a sýr. ( výběr velký, jen pro rozmazlence typu Lucka nic). 

Po snídani opět koníci, koníci a koníci..., procházky po okolí, žádní lidé ( v listopadu jsou všichni zalezlí). Oběd ( plno, už vím kde jsou všichni schovaní) sezónní jídelní lístek- kačena nebo chobotnice, mezi nimi schovaný kuřecí a telecí řízek, je vybráno. Při čekání přestáváme mít hlad, děti si kreslí a hrají s dřevenými figurkami, konečné jídlo s oslovením madam a pane:-D Odpoledne návštěva vláčkodráhy v místním klubu modelářů, dcera se nudí, syn zklamaný, že si nemůže nic koupit ( nic neprodávají). Večer koníci, koníci a koníci...Večeře zeleninový salát kachnou a paštika na pokoj. Manžel se přecpal, nikomu nechutnalo.

Ráno snídaně ve stejném stylu a složení, hlavně, že mají okurku, sýr a šunku ( týden bych tam být nemohla). Zase koníci, koníci a koníci... a domů ( těšila jsem se na jogurt).

Doma zima, kočka naštvaná ( chodila za ní moje mamka, asi i proto:-D), manžel utahaný ( že jsem vůbec někam jezdil :-D), dcera chce koníka, syn tulí jeho postýlku. Já si dávám jogurt a pak mám dva dny průjem:-D 

Bylo fajn!