Ledová královna

Na zámku ledovém,
v království zimy,
královna žije jen
s havrany svými,

krásná je k zbláznění,
v zlatě se topí,
za chladný žlutý kov,
zas jen chlad koupí,

svým dechem mrazivým,
sama si píše,
pozdravy po stěnách
své zimní říše,

sama je předčítá,
slova však studí,
jak srdce ledové,
co nosí v hrudi.

Samota,
v kostýmu černém je ošklivý strýček,
zahnat se nedá
a smutnou má tvář.

Odmotá
klubíčko času a plamínek svíček,
chladem se chvěje
než ztratí svou zář.

Na zámku ledovém,
v království mrazu,
keříčky rampouchů,
list zimostrázu,

chodbami prochází,
tam a zas zpátky,
slzičky mění se
v květ jinovatky,

ukrutný čaroděj,
v zámku ji vězní
v zámku, kde lidský hlas,
písničkou nezní,

havraní krákání,
strach do žil vhání,
nešťastná čeká den,
kdy přijde tání...

Samota,
v kostýmu černém je ošklivý strýček,
zahnat se nedá...