Když se načančám

Rumělku ve tvářích, ležím v polštářích, to mě právě baví,
nic mě netíží, jen si prohlížím všechny šperky, co mám.
A svět mi radosti chystá a v kramflecích jsem si jistá,
když se načančám, když se načančám, když se načančám.

Po drahých kobercích chodit ve špercích, to mi zkrátka sluší,
hosty přijímám, jen se zajímám, copak ušít si dám.
A svět mi rukama tleská, jsem roztomilá a hezká, když se načančám,
když se načančám, když se načančám.

Jen já, jen já, o mě tu kráčí,
jen já,jen já jsem princezna tvá,
ta která udělá hačí a k vladaření ji stačí,
když se načančá, když se načančá, když se načančá.

Čím je to čím, že spím-li či bdím, tak stále jsem švarná?
Příčinu znej, já ze všech jsem nej, že na sebe dbám.
Ať projdu zámkem či smrčím, jsem dokonalá a frčím,
když se načančám, když se načančám, když se načančám.

Jen já, jen já, o mě tu kráčí,
jen já,jen já jsem princezna tvá,
ta která udělá hačí a k vladaření ji stačí,
když se načančá, když se načančá, když se načančá.

Jen já, jen já, o mě tu kráčí,
jen já,jen já jsem princezna tvá,
ta která udělá hačí a k vladaření ji stačí,
když se načančá, když se načančá, když se načančá.