Právě teď jako nikdy

Nebuď chladná, 
prosím tě, nezamykej se.
Když si přestáváme věřit, je to zlé.
Věř mi, že právě teď jak nikdy
tě dobře chápu snad. 

Věř mi, právě teď jak nikdy
můžem pravdu nevylhát
Spolu odejdeme z téhleté hory.
Strach tě cestou opustí.
Vždyť přece právě teď tak šťastná,
budu tam, kde jsi.

Anno, běž domů běž.
Svůj život měj. 
Užívej si slunce, brány otvírej.

Ano, ale...

Já vím, jak hodná jsi.
Však musíš jít. 
Chci takhle žít a věčně volná být!
Jen straň se mě a budeš v bezpečí!

Ne, to nejsme, ne.

Řekni mi proč ne.

Podivné věci dějí se.

Týkají se mě? 

Arrendel nám přikryl sníh, sníh s tmou.

Cože? 

Tak nějak jsi rozpoutala nekonečnou zimu.
Úplně všude. 

Jak všude? 

Ale to nic. Stačí spustit tání.

Ne to nejde, já, já nevím jak.

Jasně, že víš.
Vím, že to víš.
Protože právě teď jak nikdy..

Oooh...
Když volnost práh svůj překročí...

...Je zbytečné se bát....

Bouře v mém nitru na svět útočí...

I útok nejprudší, ten zvládnem.

Jsem na dně s vůlí svou...

Utišíme bouři tvou!

Anno, nech mě být jen horšíš to!

Proč křičíš?

Měj ze mě strach!

Vzbuď slunce na střechách...

Běž rychle pryč.

Správný klíč najdeme spolu, 
zahnat můžeme krutou zimu když...

Né!!
Aaaaaaaaa