Tuláček

Vánek ranní mlhu honí,
osika se třese,
sojka stejně jako vloni
hlásí, co je v lese.

Poletuje shora, zdola,
poskakuje v jehličí,
stará sova na ni volá,
ať už tolik nekřičí.

Taky ježek na ni volá,
ať už tolik nekřičí.

Vítr mlhu v lese honí
po zeleném mechu,
ránem k tomu rosa zvoní,
to je náhle spěchu.

Ukloní se borovice,
až jí přitom spadne šiška,
potom sáhne do čepice,
objeví se liška.

Potom sáhne do čepice
- to je přece tulák liška.

Vítr mlhu nedohonil,
ta se mu teď směje,
je to stejné jako vloni,
něco se však děje.

Ukloní se borovice,
až jí přitom spadne šiška,
potom sáhne do čepice,
objeví se liška.

Potom sáhne do čepice
- to je přece tulák liška.