Amíkův kámen

Nad Horní Lipovou se zvedá z úbočí Šeráku veliká skála, která jako by byla rozťata vedví. Jak se sem ta skála dostala a jaká síla ji rozpůlila, musí každého napadnout. Nuže, to bylo tak .....
Kdysi prý měl v těch místech sídlo obr Amík a ten vládl obrovskou silou. Všichni se ho báli, jenom obr ze sousedství ne, ten se holedbal:
„Amíku!“ volal přes hory, vyzývavě rozkročen, „vykřikuješ do světa, že jsi nejsilnější. Vsaď se, že já jsem silnější!“
„Musím se smát, hahaha,“ posmíval se Amík, dotčen drzostí obra ze sousedství. „Jestli se chceš vsadit, nic proti tomu nemám. Kdykoliv Tě mohu o své síle přesvědčit.“
„Přijímám,“ zahulákal obr ze sousedství.
Potom se dohodli, že silnější bude ten, kdo dohodí dále obrovským balvanem.
Vystoupili na výšinu na opačné straně údolí. Amík popadl velikánskou skálu, napjal své mohutné svaly, rozpřáhl se a hodil. Skála letěla vzduchem přes celé údolí, jako by byla lehoučký oblázek, a když dopadla, okolní hory se zatřásly.
„Tak! A teď házej Ty!“ odfoukl si Amík sebevědomě. „Nebo jsi ztratil odvahu a chceš se vzdát? Radím Ti dobře, uznej raději hned, že jsem silnější, a rozejdeme se v dobrotě!“
Ale sousední obr se jenom usmíval.
„Pravda, hodil jsi daleko, ale takovým kamínkem? Co to je?“
A popadl balvan ještě větší, rozpřáhl se a balvan letěl, jako by měl křídla, přes dvě údolí a dopadl s temným žuchnutím až kamsi za pásmo hor.
„Tak co, Amíku, kdo je silnější?“
Amík musel přiznat, že vítězem se stal obr ze sousedství. Strašně ho to však rozezlilo. Soptě vztekem vytáhl z pochvy svůj ohromný meč a skalinu, kterou hodil na protější stráň, vpůli rozťal.