Arcimág a jeho sluha - Joseph Haltrich

V jednom hlubokém černém lese stál zakletý zámek, ve kterém žil jeden mocný mág. Díky svým kouzlům nashromáždil nesmírné poklady, ale přesto si každý den přinášel další a další drahocennosti. Mág měl sluhu, který mu v době, kdy byl na cestách, uklízel, zametal podlahy a stíral prach z knih.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

 Sluha svému pánovi sloužil celých šest let bez toho, že by přemýšlel nad tím, proč jeho pán za dne odchází, aby se večer vracel a po nocích studoval podivné knihy. Ale sedmého léta se v něm přece jen probudila zvědavost, rád by se toho dozvěděl víc a probádal, odkud všechno to bohatství vlastně pochází. Od té chvíle, pokaždé když zametl podlahy a z knih setřel prach, některou z nich vzal, sednul si a četl.

 Uplynul další rok a hoch měl čarodějné řemeslo v malíčku, a tak vypověděl arcimágovi službu a vrátil se domů. „Radujte se!“ řekl otci, matce i bratrovi: „Brzy budeme bohatí. Proměním se v krásného koně a ty mě, bratříčku, prodáš na jarmarku. Ale to ti pravím, prodat mne musíš bez ohlávky, sic se nebudu moci vrátit zpět do lidské podoby!“ Tak se také stalo, mládenec se proměnil v koně, bratr ho prodal bez ohlávky, a on se za chvíli vrátil ve své lidské podobě domů a kupci zůstaly jen oči pro pláč. Tak to tak vedli nějaký čas a nastřádali si tímto způsobem pěkných pár zlaťáků.

 Jednoho dne opět přišli na jarmark, ale objevil se tam nějaký cizí kupec, který bratrovi nabídnul čtyřnásobnou cenu za to, že mu koně prodá i s ohlávkou. Bratr hodnou chvíli odolával, ale nakonec se nechal přemluvit, neboť myslel, že z toho nemůže vzejít žádná škoda.

 Ten kupec byl však arcimág, který svého sluhu ihned poznal, nasedl na něj a jeli ke kováři, aby koně okoval rozžhavenými podkovami. Když mág z koně seskočil a vstoupil do kovárny, aby kováři zadal práci, přišel zrovna ze školy kovářův synek, uviděl krásného koně, přišel k němu blíž a mlčky si ho prohlížel. Tu kůň chlapce požádal, aby mu sundal ohlávku. Sotva to chlapec učinil, proměnil se kůň v ptáčka a letěl pryč.

 Mág zrovna vyšel z kovárny a uviděl ptáčka, jak odlétá, v mžiku se proměnil v jestřába a vydal se za ním. Ptáček letěl do města přímo ke královskému zámku, a protože bylo otevřeno okno princezniny komnaty, vletěl do něj. Tam se proměnil v hezkého mládence, zavřel okno i dveře a řekl: „Jestli mne chceš zachránit, proměním se v prsten, ten si navlékni na prst a za žádnou cenu ho nesundávej, ať na tebe naléhají, jak chtějí.“ Princezně se mládenec velmi líbil, a tak mu slíbila, že ho zachrání. Jinoch se proměnil v prsten a ona si ho navlékla na prst a nikdy ho nesundávala.

 Tu se událo, že její otec, pan král, těžce onemocněl a žádný lékař mu nedokázal pomoci. Pak se ohlásil jeden lékař, který pravil, že by mohl pomoci, pokud za to dostane prsten, který nosí královská dcera na ruce. Aby svého otce zachránila, princezna mu prsten slíbila, avšak když jej měla lékaři předat, mrštila jím o podlahu a prsten se v mžiku proměnil ve věrtel prosa. V mžiku tu místo lékaře stál kohout, který začal proso hladově zobat. Avšak jedno zrníčko zapadlo do skuliny, a když si kohout myslel, že všechno proso už sezobal, tu se to poslední zrníčko proměnilo v mládence s mečem v ruce a ten kohoutovi useknul hlavu.

 To vám bylo radosti, když si jinoch z mágova zámku přivezl obrovský poklad a oženil se s princeznou. Když pak král zanedlouho zemřel, stal se králem a povolal na královský dvůr svého otce, matku i bratra a žili pak spolu spokojeně a šťastně ještě po dlouhý čas.