Bez přátel není štěstí, bez neštěstí nepoznáš přítele

Na dvorku byla zaparkovaná dvě auta. Jedno bylo starší, už se mu loupal lak a rezavěly nárazníky. Zato nové auto, panečku, to bylo fešácké! Lak se na něm leskl, až oči přecházely. Staré auto bylo velice hodné a moudré. Mladšímu autíčku vždy dobře radilo:

„Nejezdi příliš rychle a nepředjížděj v zatáčce!“
Autíčko bralo tyhle rady na lehkou váhu. Jednou v noci se autíčko vracelo domů, když ho najednou předjel krásný kabriolet. Autíčku se to vůbec nelíbilo. Řeklo si, že kabriolet předjede. Autíčko jelo velice rychle, když už mělo kabriolet v dohledu, podklouzla mu kola, dostalo smyk. „Bum. Křách. Prásk.“ Autíčko sklouzlo do příkopu. Snažilo se dostat ven, ale vůbec se mu to nedařilo.

Staré auto již bylo nervózní, kde autíčko je. Uběhla hodina, dvě, tři, a autíčko se nevracelo. Staré auto vyjelo hledat svého kamaráda. Projíždělo všechny známé i neznámé cesty, až ho konečně našlo. Pomohlo mu ze zajetí keřů a pak jeli společně domů. Autíčko bylo moc rádo, že poznalo dobrého kamaráda, který mu pomohl v jeho neštěstí.