Buvolí kráva a rybka

Žila byla jedna obrovská buvolí kráva a ta měla jednou velkou žízeň, a tak zašla k potůčku a pila a pila a vypadalo to, že nikdy pít nepřestane. V tom potůčku žila ukrytá mezi kamením drobounká a čiperná rybka, která se měla k obavám a ke strachu, že buvolí kráva vypije všechnu vodu, a tak na ni zavolala: „Proč tolik piješ? Je mi snad souzeno zůstat tu na suchém písku a bídně zahynout? Poslouchej, přestaň! Kvůli tobě tu přeci neumřu!“

Kráva se rozhlédla kolem, kdo ji to kárá, a když uviděla, že je to jen nepatrná rybka, posměšně zabučela: „Ty prťavá šňupko, zrovna tebe se budu bát! Jen si dej pozor, ať tě nespolknu!“ a pila dál a dál, až vypila všechnu vodu. Jenomže tahle buvolí žízeň tu malou rybku měla k takovému hněvu a vzteku, že vyskočila a to velikánské zvíře na jeden ráz prostě spolkla. A bylo to!

Nestalo se snad té buvolí krávě po právu? Neměla té ubohé rybce vypít všechnu vodu a ještě se jí kvůli tomu vysmívat!