Černý pracant

Hoří, hoří! Zvuk hasičské sirény zvedl Frantu od stolu. Franta byl hasič a zrovna měl pohotovost. A tak rychle popadl blůzu, opasek, skočil do bot a utíkal k tyči, po které sjel do garáže. Nasedl do auta a dooblékal se. Jelikož bylo období dovolených a zároveň část hasičů byla u jiného požáru, vyjeli jen ve čtyřech, včetně řidiče. „Hoří hala vzadu v továrně, “ hlásil řidič, když vyráželi. Hasičské auto uhánělo městem a jeho siréna ohlašovala: „Hoří, hoří, hoří!“ Za malou chvíli uviděli sloup dýmu a pak už byli u továrny. Sotva auto zastavilo, Franta vyskočil a natahoval hadice. Tonda, jeho parťák, je mezitím připojil k čerpadlu na hasičském autě. Po domluvě s velitelem se pustili do hašení. Najednou přiběhl vyděšený pán a křičel: „Jeden z našich zaměstnanců se nestačil evakuovat. Pomozte mu, prosím, ven, ať teď není jeho soudný den.“ „Ideálně by to chtělo zásahovou jednotku, která by šla dovnitř. Ale není nás dost, “ povídá velitel zásahu. „Já tam s Tondou půjdu, “ navrhuje Franta, „přece ho tam nenecháme, musíme to aspoň zkusit.“ „Jasně, “ přitakává Tonda, „jsme sehraná dvojka.“ „Dobře, můžete, “ odpovídá velitel. Franta s Tondou si nasadili dýchací masky, neboť tušili, že v hale bude plno kouře. Franta vzal sekeru, baterku a hasicí přístroj, Tonda zase táhl hadici. Vevnitř toho nebylo moc vidět, protože objekt byl plný dýmu. Shora padaly kusy roztaveného a někdy i hořícího plastu. Franta s Tondou se opatrně plazili po zemi a pátrali po ztraceném člověku. „Hele, všude kolem je teď dým, ale támhle vidím něco jako lidský stín, “ volá Franta na Tondu. „Opravdu to vypadá jako člověk, jdeme.“ Za chvíli už byli u převráceného stolu, pod kterým ležel muž se zaklíněnou nohou. Na stůl spadla skříň plná papírů, a tak jim chvíli trvalo, než stůl nadzvedli a muže vyprostili. Muž byl v bezvědomí, ale dýchal. Poté, co se ujistili, že kromě bezvědomí a pohmožděné nebo zlomené nohy mu nic není, ho Franta začal táhnout ven. „Máme ho! Kde je sanitka?“ volá Franta a podle pokynů jde k sanitce. Zdravotníci převzali muže do péče. Protože se nadýchal kouře, dali mu hned kyslíkovou masku a převezli ho do blízké nemocnice. Okolo stojící lidé tleskali a jásali, ale někteří se uchichtávali. Franta nechápal, čemu se smějí, ale časem to zjistil. Smáli se jeho zevnějšku, protože se na něm nachytaly saze a kousky roztaveného plastu, takže vypadal jako kominík. Od té doby začali kolegové říkat Frantovi „černý Franta“ a protože uměl přiložit ruku k dílu, tak i „černý pracant“. Přestože to byla přezdívka spíše hanlivá, Franta se nezlobil. Věděl, že ji získal tehdy, když zachránil člověka, a že to tak v životě chodí. Někdy děláme dobré věci, které nikdo neocení nebo se jim i vysměje. Ale to nás od nich nemůže odradit. Požár se nakonec podařilo uhasit a Franta se konečně mohl umýt a jít nabrat síly pořádným spánkem.