Červená Karkulka

Žilo jednou jedno děvčátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou čepičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená karkulka. Babička bydlela za lesem a Karkulka ji často navštěvovala. Jednoho dne měla i babička narozeniny a maminka k níKarkulku poslala s košíčkem plným dárků. Děvčátko muselo projít hlubokým lesem a proto jí maminka přikazovala: „Jdi rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj a nescházej z cesty. Mohlo by se ti něco zlého přihodit.“

Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Jakmile uviděla rozkvetlé lesní květy, začala je pro babičku sbírat do kytičky. V hlubokém lese žil také zlý vlk. Karkulku zahlédl a začal ji zpoza stromů sledovat. Po chvíli jí nadběhl, vynořil se před ní a ptal se:“Kam jdeš, Karkulko?“
„K babičce,“ odpověděla Karkulka. „Nesu jí k narozeninám košíček plný dárků. Bydlí v chaloupce za tímhle lesem.“
Vlk to uslyšel a pelášil k babiččině chaloupce, aby tam byl dřív než Karkulka. Zaklepal na dveře.
„Kdo to klepe?“ ptala se babička. „To jsem já, Karkulka. Jdu ti popřát hezké narozeniny a nesu dárky,“ odpověděl jí vlk tenkým hláskem. Babička si myslela, že je to opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na čumák brýle, vlezl do postele a přikryl se.

Karkulka zatím doběhla k babiččině chaloupce a celá natěšená, že jí udělá dárečky radost, zaklepala na dveře. Vešla dovnitř, podívala se na vlka ležícího v posteli a podivila se:
„Babičko, ty máš ale velké uši.“
„To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk.
„Ty máš ale velké oči, babičko,“ podivila se zase Karkulka a vlk odpověděl: „To abych tě lépe viděla.“
„Ty máš ale velkou pusu, babičko,“ podivila se Karkulka a vlk zařval:
„To abych tě mohl lépe sníst!“ Pak otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl taky. A jak měl plné břicho, svalil se zpátky do postele a tvrdě usnul.

Brzy šel kolem hajný, který při svých pochůzkách lesem vždy babičku navštívil. Z chaloupky však uslyšel hlasité chrápání. Nakoukl dovnitř oknem a v babiččině posteli vidí ležet vlka s obrovským břichem! To on asi snědl babičku! Vešel tedy dovnitř a tesákem vlkovi břicho rozřízl. Jak se podivil, když z něho s babičkou vyskočila i Karkulka. Obě byly živé a zdravé.
Všichni začali nosit kamení a sypat je vlkovi do břicha. To pak zašili. Když se vlk probudil, uháněl pryč do svého lesa. Bylo mu ale těžko a měl žízeň. Nejblíž byla babiččina studna, když se však nad vodu nakláněl, těžké břicho ho stáhlo dolů a již ho nikdo nikdy neviděl.