Chytrá hloupost

V jedné vesnici žil člověk, který se jmenoval Rak. Vedlo se mu špatně. Celý den pracoval a večer měl jen kousek suchého chleba. Byl, jak se říká, trochu přihlouplý. Ještě dobře, že mu žena svým rozumem leckdy pomohla.
Jednou jim přestala dojit kráva. Žena se na ni rozzlobila a povídá mužovi:
„Bude ve městě jarmark, půjdeš tam s krávou a prodáš ji.
„Kolik za ni dostanu?“ ptal se muž. Žena se dala do smíchu.
„Inu, co Ti kdo dá.“
Když byl ve městě trh, vstal muž brzy ráno a hnal krávu do města. Zanedlouho k němu přišel nějaký člověk a ptal se:
„Co chcete za tu krávu?“
„Co mi kdo dá,“ řekl Rak.
„To je moudré,“ řekl muž. „abyste tu nemusel dlouho čekat, sám ji koupím. Tady Vám dám za ni knížku, která má velkou cenu,“ zdůraznil. „Všechno se v ní dočtete.“ Dal Rakovi knížku a než se vzpamatoval, byl i s krávou pryč.
Rak schoval knížku a vracel se zvolna domů. Žena spráskla ruce nad hlavou, když uviděla místo peněz knížku a vykládala mužovi něco o hlouposti.
„Ženo, slyšela jsi někdy o takové knížce, kde by se člověk o všem dočetl?“ hájil se muž.
„Nu, tak se dočti,“ křičela žena.
Rak otevřel knížku a obracel list za listem, ale nic se nedočetl. Neuměl číst. Žena se hrozně zlobila, ale přece vykládala ve vsi, že mají divotvornou knížku.
Zanedlouho jednomu sousedovi ukradli hříbě.
„Ale, usmál se soused, však se Rak dočte ve své knížce, kdo hříbě ukradl.“ Došel k němu, dal mu dvacet zlatých a prosil ho o radu. Rak shrábl vážně peníze a povídá:
„Přijďte se zeptat pozítří.“ Soused poděkoval a doma s radostí ženě vykládal, že bude zloděj vypátrán.
Žena běžela k sousedce a vyprávěla jí to. Ta zbledla a honem odešla. Běžela za mužem na pole a povídá:
„Je zle! Rak se dočetl ve své knížce, že jsi ukradl hříbě. Co si počneme?“
„Buď zticha,“ řekl muž, „promluvím s Rakem.“ Šel domů, vzal z truhly dvacet zlatých a šel k Rakovi. Poslechněte, sousede, dám Vám dvacet zlatých, když neřeknete nikomu, že jsem to hříbě ukradl. Ale ještě mi poraďte, jak bych se ho zbavil.“
„To je snadné,“ řekl Rak, „poplácejte ho po hřbetě a hříbě poběží domů samo.“ S veselou šel soused domů. Udělal, jak mu Rak poradil a časně ráno bylo hříbě u svého pána.
Celá ves mluvila o tom, jakou má Rak podivnou knížku.
Vyprávění zaslechl i kníže té země. Náhodou se mu ztratil drahý prsten. Poslal kočár pro Raka, aby přijel do zámku. Rak jel a ženu vzal s sebou. V zámku ho uvítal kníže a poručil, aby mu přinesli oběd. Rak usedl se ženou ke stolu a pustili se do jídla. Když snědl dva talíře polévky, rozepjal si knoflík u vesty a povídá:
„To je první!“ Sloužící, který právě přinášel mísu s masem, jak to uslyšel, strašně se lekl. Sotva postavil mísu na stůl, vyběhl ze dveří. Rak jedl s chutí dál. Rozepnul zas jeden knoflík a řekl:
„To je druhý!“ Jiný sloužící přinášel moučník a zaslechl Rakova slova. Pohlédl na něho se strachem a vyběhl ze dveří. Rakovi chutnalo jak náleží. Rozepnul opět jeden knoflík a řekl:
„To je třetí!“ Jeho slova uslyšel nový sloužící, který právě přinášel víno. Zbledl a utekl. „Tady jsou lidé nějak potrhlí,“ myslel si Rak. Ale jak se podivil, když za chvíli přišli všichni tři sloužící a klekli před ním na zem. Prosili ho, aby nic knížeti neříkal, že prsten ukradli. Ještě mu nabízeli peníze.
„Ale jak máme prsten vrátit, aby kníže neměl podezření?“
„To je snadná pomoc,“ řekl Rak. „Chyťte jednu kachnu, strčte jí prsten do krku a pak mně ji přineste.“ Sloužící hned udělali, jak vševědoucí Rak přikázal a přinesli kachnu, která spolkla prsten. Rak jí vytrhl několik pírek z ocasu a dal ji sloužícímu, aby ji zas pustil na dvůr.
Zanedlouho přišel kníže a pravil:
„Slyšel jsem, že máte nějakou knížku, ve které se všechno dočtete. Poslal jsem proto pro Vás, abyste mi pověděl ..... “
„Kam se poděl Váš prsten,“ řekl Rak. „Vím o tom. Podívejte se tamhle na dvůr, kde je kachna s vytrženými pery. Dejte ji zabít a v žaludku najdete prsten.“
„Opravdu?“ divil se kníže. Dal kachnu zabít a prsten vskutku našli. Kníže měl radost a bohatě Raka odměnil. Ani ho nechtěl pustit domů a zval ho, aby zůstal na zámku.
Knížeti byla Rakova moudrost přece jenom podezřelá a chtěl ho vyzkoušet. Nařídil sloužícímu, aby přinesl z kuchyně mísu přikrytou talířem.
„Učený pane,“ řekl kníže Rakovi, „když tedy všechno víte, povězte, co je na té míse?“ Rak zbledl a zadíval se na mísu. Smutně si povzdechl a povídá:
„Nebohý Raku, teď bude s Tebou zle!“
„Výborně,“ zvolal kníže, „uhodl jste!“ Odkryl mísu a na ní byl uvařený rak.
Všichni se divili, ale nejvíce sám Rak, že tak šťastně vyvázl.