Chytrý Budulínek

Budulínek na okýnku sedí, čeká na maminku, z lesa liška ryšavá pod okýnkem postává, lichotí se, lichotí: 
„Proč bys, milý Budulínku, proč bys čekal na maminku, pojedeme jí naproti, sedni si mi na ocásek, nezkřivím Ti ani vlásek.“ 
„Liško, liško, Ty jsi mluvka, nevěřím Ti ani slůvka.“ 
„I mlč! Žes tak hodný klouček, zavezu Tě na palouček, celý rok tam slunce svítí, celý rok tam voní kvítí, tam si jistě, Budulínku, nevzpomeneš na maminku!“ 
Liška už se tlapkami o okýnko opírá. Budulínek bez mámy strachy, strachy umírá. 
Neví, jak se lišky zbaví. A tu dostal nápad. Praví: 
„Povezu se s Tebou rád, chci však ještě ochutnat ze zahrádky jablíčko. Přines mi je, lištičko!“ 
„Pojedeš pak.“ 
„Ano, liško, až budu mít plné bříško!“ 
V zahrádce je liška hned: 
„Dej jablíčko, jabloni!“ 
Jabloň samý bílý květ, k lišce větve nakloní: 
„Jestli, liško, čekat chceš, pak jablíčko dostaneš; jen co květy na zem shodím, jen co zelenáčky zrodím, jen co svoje mladé plody na sluníčku vychovám, a pak jablíčko Ti dám; čekej, rostou jako z vody!“ 
„Dobrá, čekám, pospěš si!“ 
Čeká hloupá liška, čeká, čeká, slunce za lesy už se pomaloučku smeká, hloupá liška čeká, čeká ..... 
Už se milá maminka těší na Budulínka, spěchá lesem, už je tady, Budulínek zakývá, maminka se do zahrady přes plot honem podívá. Šeptá: 
„Neboj se, můj kloučku!“ Vezme koště, polehoučku za liškou jde a co dál, všichni lehce uhádnete: nyní nastal pěkný bál, máma lišce kožich mete, s liškou celý les se točí. Sotva už sem někdy vkročí. 
Budulínek pod jabloní vesele se prohání, jabloň kvete, jabloň voní, větve k němu naklání: 
„Jen co květy na zem shodím, jen co zelenáčky zrodím, jen co svoje mladé plody na sluníčku vychovám, budete mít dobré hody, nůši jablíček Vám dám.“ 
Dobře, milý Budulínku, že jsi čekal na maminku, vidíš, vyzráls na lišku, liška sem tam běhá v lese, ještě teď se strachy třese, kouří se jí z kožíšku.

Zdroj:www.abatar.cz