Chytrý uhlíř

Jeden uhlíř šel do lesa uhlí pálit a potkal medvěda. Medvěd s sebou vedl divokou svini. Když uviděl uhlíře, povídá:
„Uhlíři, já Tě sním, já mám hlad.“ Uhlíř mu odpověděl:
„Milý medvěde, já se Ti neubráním, já jsem jenom sám a Vy jste na mě dva. Ale mám svůj oběd. Prosím Tě, nech mě, ať ještě poobědvám naposledy.“
Uhlíř měl chléb a vepřovou klobásku. Jedl, a jak tak ukusoval, hodil medvědovi také kousek té klobásky. Medvěd ji chytl do huby a zabručel:
„Eeeeeeee! A kde to takový kořínek rosteeeeee?“
Uhlíř povídá medvědovi:
„Bratře, já bych Ti pověděl, ale nesmím!“
Medvěd ale na to:
„Jenom pověz a nic se neboj!“
Tak uhlíř pověděl:
„Z té svině se dělají takové kořínky!“
Medvěd svini popadl, hned ji roztrhal a pravil uhlířovi:
„A teď mi nadělej ty kořínky!“
To už se kolem nich začala ometat liška a vlk, které přilákalo maso. Uhlíř však medvědovi řekl:
„Milý brachu, k tomu musí být hodně věcí. Musí být oheň a musejí být i hrnce. A já jsem také umazaný, musím se trochu umýt, aby sis to neošklivil.“
„Jdi a umyj se,“ poručil nedočkavý medvěd. Uhlíř se umyl, ale zase neměl se čím utřít. Povídá medvědovi:
„Půjč mi svou kůži, abych se do ní mohl utřít!“ Medvěd k němu přistoupil a uhlíř se utřel. Liška, medvědova kmotřička, šla pro hrnce a vlk, medvědův strýc, rozdělával oheň.
Uhlíř začal mezitím porážet takový velký buk. Když jej pak štípal, měl v kmeni zatlučené dva klíny, aby se dřevo dobře roztrhlo. Zavolal medvěda, povídá mu:
„Ty jsi tak silný! Strč do buku svoje tlapy a pomáhej, ať ho roztrhneme.“
Vlk se bál a zavolal na medvěda:
„Strýče, dej si pozor! Uhlíř je šelma, ať Ti nic neudělá!“
Ale medvěd na jeho řeč nic nedbal a jen pomáhal co mohl, aby brzy jedl vepřové kořínky. Uhlíř vyrazil z klády klíny a medvěd už měl tlapy chyceny do buku. A medvěd začal křičet:
„Štípeee! Štípeee!“
Uhlíř ale povídal:
„No počkej, bratře, počkej, jenom pomáhej!“
A chytil medvěda za ocas, vzal pořádný klacek, a jak ho mele, tak ho mele. Vlk se na to chvíli díval a potom pravil:
„Dobře jsem já Ti, strýče, povídal, aby sis dal pozor na uhlíře, že je pěkný šelma. On by mě mohl pohostit také tak, jako teď Tebe hostí!“
To řekl a utekl od něho. Liška nesla hrnce, a jak viděla, co dostává kmocháček medvěd, také utekla a hrnce nechala.
A tak zůstala uhlířovi celá svině.