Čmeláčci miláčci

Žili byli, dávno tomu, kdy přišli na svět dva malí čmeláčci miláčci, Vilda a Milda. Bydleli ve svém čmeláčím hnízdě, v díře v zemi, které si udělali v jeteli, v němž od rána do večera létali a opylovávali jeho květy. Byli to ti dva nejpilnější a nejsvědomitější čmeláčkové ze všech, proto jejich snaha a píle upoutala i královnu vinné révy.

Věděla, že by zimu ve svém hnízdě v zemi stejně nepřežili, proto si je povolala k sobě a učinila z nich čmeláčky nesmrtelné. Za to však museli již navždy zůstat v jejich službách a pracovat jen pro ni. Měla své překrásné Révové království, jemuž již léta kralovala. Jejím životním posláním bylo pěstování a výroba vína, v čemž byla královna zkrátka přebornice, neboť její láska k vinné révě jí procházela nejen smysly, ale i duší a žaludkem. Pěstovala jen ty nejvzácnější, nejušlechtilejší a nejkulturnější druhy rostlin, které plodily ty nejjakostnější bobule, z níž pak vzešlo to nejkvalitnější víno, které královna tolik milovala a dodávala do celého světa. Tyto sladké plody královské vinné révy však lákaly všechny ty, kteří měli kuličky hroznového vína rádi. Proto se často stávalo, že Révové království přes noc navštívili zlodějíčkové, či vandalové, kteří bohaté střapce hroznového vína otrhali, nebo poničili jeho rostlinky, kdy pak královna utrpěla obrovskou ztrátu a škodu.

Právě proto si Vildu s Mildou najala, aby jí tu všechnu její vinnou révu hlídali, bránili a ochraňovali. Zaklela je zvláštní mocí a do jejich zadečků včarovala speciální kamery, které zachytily každý pohyb i tvář nežádoucích hostů. Čmeláčkové měli v sobě divotvorná kusadla, jimiž se zakousli vždycky do kůže všem těm, kteří královně škodili a ti pak po tomto kousnutí již nikdy neměli na hroznové víno chuť, dokonce z něj pak měli již jednou provždy alergii, proto se pro příště Révovému království již raději z daleka vyhýbali. Svého úkolu se čmeláčci miláčci chopili s plným nasazením i se vší svědomitostí a péčí a vykonávali svoji novou práci přesně tak, jak jim královna nařídila. Mezitím opylovávali i žlutozelené květy vinné révy a pochutnávali si tak na slaďoučké šťávičce z hroznů, kterou si mohli u královny vychutnávat dle libosti. Houpávali se vždycky s oblibou na listech vinné révy a své nové obydlí si vytvořili přímo uprostřed toho největšího trsu hroznových bobulí, kde je vždy libá vůně slaďoučkých hroznů nakonec úplně omámila a uspala.

Každý den létali královně nahlašovat, co všechno se za ten den přihodilo a pochlubit se, jak dobře vinnou révu hlídají. Královna je za to vždycky pochválila a splnila jim vše, oč si jen požádali. Čmeláčci miláčci se často obávali náletu sršní, které je mnohokrát pronásledovaly. Královna to tedy zařídila tak, že už se nikdy nemuseli sršní bát, neboť proti Vildovi a Mildě byly bezmocné a vyhýbaly se jim, jako čert kříže. Čmeláčkům miláčkům se ve službách královny vinné révy moc líbilo a brzy nato se dokonce rozhodli, že si vystrojí svoji svatbu.

A tak se z Mildy stala pěkná nevěsta a z Vildy vystrojený ženich a začala oslava. Pozvali všechny ostatní čmeláčky, včelky, broučky, berušky i mravenečky, dokonce přišel i bourec morušový se svoji družkou a slétli se všichni ptáčkové i motýli. Broučci jim zahráli na housličky svatební píseň, ptáčkové zapěli milostné árie a včeličky se čmeláčky zabzučeli svatební pochod. Víno teklo všude proudem a malí mravenečkové se dokonce i trochu opili. Lezli pak křivě, ze strany na stranu a jejich malé nožičky se jim pletly mezi sebe.

Ženich s nevěstou byli obklopeni samými vonnými kvítky a spousty ovoce a sladké šťávy z něho bylo dost pro všechny. Milda s Vildou byli opravdu šťastni a o jejich veselé svatbě se mluvilo v celém širém okolí ještě velmi dlouho. Jen sršně měly vztek, že nebyly na svatbu pozvány, ale o jejich společnost tehdy skutečně nikdo nestál. A tak zůstali od té doby všichni spokojeni a šťastni.

Vilda s Mildou jsou stále veselí a svůj život v království vinné révy si náramně pochvalují. Královně se už od té doby neztratila z hroznů, ani kulička a její Révové království jí jen vzkvétalo, rostlo a dobře prosperovalo a přesně tak si to královna vždycky představovala a přála. Dnes již tato královna dávno nežije, ale království vinné révy po ní zdědil její vnuk, který tak i nadále pokračuje v jejich šlépějích a čmeláčci miláčci mu slouží dobře a poctivě ještě dnes!