Čtvero větrů

Byl jeden sedlák, měl ženu a byli velmi chudí. Ten sedlák byl tak mírný jako telátko a žena tak zlá jako lítá saň, neustále zlořečila muži svému a bila jej pro dost malou příčinu. 
Jednou vyprosila ta zlá žena u souseda trochu žita na bochníček a poslala svého muže do mlýna, aby to žito semlel, a mlynář mu to pro jeho chudobu dovolil. Když sedlák semlel, šel domů. V tom udělal se tak náramný vítr, že mu v okamžení všecku mouku z ošatky sfoukal. 
Sedlák přišel domů a vypravoval ženě, co se mu přihodilo; ale žena začala ho plísnit a nemilosrdně bít, a bila jej, pokud se jí líbilo, a potom ho posílala k větru, co mu mouku rozfoukal, aby mu buď zaplatil, anebo zas tolik mouky dal, co jí bylo v ošatce. 
Sedlák celý uplakaný šel z domova, nevěda kudy kam, až přišel do hustého lesa. 
Tu ho potkala nějaká babička i tázala se ho: 
„Kam jdeš? Co Tě sem přivedlo, kam málokdy ptáček zalítne a zvíře zaběhne?“ 
„Milá matičko,“ odpověděl, „přišel jsem, že jsem musel. Byl jsem ve mlýně, semlel jsem trochu žita, mouku jsem vysypal na ošatku a šel jsem domů; v tom okamžení strhl se tak náramný vítr, že mi všecku mouku z ošatky sfoukal. Doma povídám ženě, co se mi přihodilo, a ona mě zbila a poslala k větru, aby mi mouku vrátil, anebo mi ji zaplatil. Nyní chodím a hledám vítr, a nevím, kde ho najít.“ 
„Pojď za mnou,“ řekla mu babička, „já jsem matka větrová, ale mám čtyři syny: první, vítr východní, druhý, polední, třetí, západní a čtvrtý, půlnoční. A nyní mi pověz, který vítr Ti mouku rozfoukal.“ 
„Polední, matičko,“ odpověděl sedlák. 
Babička vedla starého dál do lesa a přišla s ním do nějaké chaloupky a řekla: 
„Tuhle zůstávám, sedláku!“ Vylez si na pec a dobře se zaobal, mé děti už brzy přijdou.“ 
„A proč se mám zaobalit?“ tázal se sedlák. 
„Protože můj syn, půlnoční vítr, je velmi studený; snadno bys mohl zmrznout.“ 
Potom začali se babiččini synové scházet. Když přišel polední vítr, zavolala babička sedláka z pece a řekla svému synu: 
„Milý synu, polední větýrku, je tu na Tě žaloba. Pročpak ubližuješ chudým lidem? Tomuto sedlákovi rozfoukal jsi mouku, kterou si nesl v ošatce; nyní mu ji zaplať buď hotovými penězi, anebo něčím jiným.“ 
„Dobře, matičko,“ odpověděl vítr, „já mu tu mouku zaplatím.“ Potom zavolal sedláka a řekl jemu. „Slyš, sedláku, vezmi si tenhle košíček, je v něm všecko, na cokoli si pomyslíš. A když se Tobě něčeho zachce, buďto peněz, jídla, nebo nápoje nějakého, dobytka nebo na cokoli si vzpomeneš, tedy jen řekni: . Košíčku, dej mi to a to!' a v okamžení Ti to dá. Teď jdi domů, a tak máš svou mouku zaplacenou.“ 
Sedlák poděkoval větru za košíček a šel domů. Když přišel domů, dal ženě košíček a řekl: 
„Tuhle máš, ženo, košíček; je v něm všecko, co se Ti líbí; jen ho požádej!“ 
Žena vzala košíček a řekla: 
„Košíčku, dej mi pěknou mouku na chléb.“ 
A košíček dal jí hned, co chtěla. I požádala ještě o ledacos, a košíček dával jí všecko v okamžení. 
Po několika dnech přihodilo se, že mimo sedlákovo stavení jel nějaký vzácný pán. Jakmile ho žena sedlákova spatřila, řekla svému muži: 
„Jdi a pozvi ho k nám hostem, a nepřivedeš-li ho sem, tedy Tě napolovic utluču.“ 
Sedlák bál se od ženy bití, šel toho dvořenína k sobě pozvat na hody; a žena jeho zatím nabrala v košíčku všelijakých jídel a nápojů, přistrojila na stůl a sedla si k oknu, založila ruce a čekala, až ten dvořenín přijde. 
Když ho sedlák po cestě dohonil a k sobě na hody pozval, podivil se tomu ten dvořenín, smál se a nechtěl k němu jet, ale poručil lidem, které měl s sebou, aby k tomu sedlákovi jeli a potom mu pověděli, jak je uctí. 
Když ti lidé k sedlákovi přijeli, velmi se podivili, protože, soudíc podle stavení, musel být velmi chudý, a podle jídel soudíc, která byla na stole, zdál se být vzácným pánem. I sedli za stůl, jedli a pili a veselí byli; a tu zpozorovali, že selka, když něco potřebovala, na košíčku to žádala a košíček jí to všecko dával. 
I když nevyšli ani ze světnice, poslali jednoho ze svých tovaryšů, aby dal bez prodlení udělat také takový košíček, a pak aby jej hned přinesl k nim, tak aby ani sedlák, ani selka to nezpozorovali. 
Tovaryš hned běžel a dal udělat také takový košíček, a když jej přinesl, tedy hosté sedlákův košíček tajně vzali a na to místo svůj postavili a potom všichni odtud odjeli a vypravovali pánovi, jak sedlák je uctil. 
Selka pak toho dne k večeru všecka jídla vyhodila ven, protože na druhý den chtěla čerstvě navařit. 
Ráno přišla zase ke košíčku a žádala, co potřebovala, a když viděla, že jí košíček nic již nedává, zavolala muže a řekla: 
„Starý plesnivče, jakýs mi to přinesl košíček? Zdá se, že sloužil nám jen na čas. Jdi zase k větru a požádej ho, aby nám naši mouku vrátil, a ne-li, tedy Tě utluču do smrti.“ 
Ubohý sedlák šel opět k větru, a když přišel k té babičce, jeho matce, stěžoval si na svou ženu. 
Babička mu řekla: 
„Počkej tu na mého syna, přijde brzy.“ 
Brzy potom polední vítr přišel a sedlák začal mu žalovat na svou ženu, a vítr jemu řekl: 
„Líto mi Tebe, starý, že máš tak zlou ženu; ale já Ti v tom pomohu, a žena více Tebe bít nebude. Tuhle Ti dám bečku, a když přijdeš domů a Tvá žena Tě bude bít, tehdy si stoupni za bečku a řekni: 
Patero z bečky, bijte mou ženu!' A když jí dobře vymelou, tedy řekni: Patero zas do bečky!'.“ Sedlák větru poděkoval a šel domů, a doma řekl ženě: 
„Tuhle máš, ženo, místo košíčku bečku.“ 
Žena rozzlobila se na muže a řekla: 
„Co mi do Tvé bečky? Proč jsi nepřinesl mouku?“ A to řkouc popadla vidle a chtěla svého muže bít. 
Sedlák postavil se hned za bečku a řekl: 
„Patero z bečky, bijte mou ženu, jak náleží!“ Tu hned vyskočilo z bečky pět chlapů a začali ženu sedlákovu bít. Sedlák vida, že jí dost vymlátili, a ona začala ho prosit, aby se smiloval, řekl: 
„Patero zas do bečky!“ 
Od toho času byla žena jeho mírnější. Potom začal sedlák o svém košíčku přemýšlet a měl své hosty v podezření, zdali mu ho nevyměnili. I radil se o tom se svou ženou, jak by svůj košíček opět mohli dostat. 
Žena mu na to řekla: 
„Když nyní máš tak divotvornou bečku, že se můžeš spravit neřku s jedním člověkem, ale i s mnohými tisíci, tedy jdi a toho dvořenína vyzvi na souboj, a stůj na tom, aby Ti košíček vrátil.“ 
Sedlák přijal to za dobrou radu, šel ke dvořenínovi a vyzval ho na souboj. Dvořenín smál se tomu bláznovství sedlákovu, aniž mu to chtěl odepřít, i umínil si z něho udělat posměch, a proto mu poručil, aby vyšel na pole. 
Sedlák vzal svou bečku, šel a čekal na pána. Pán vzal s sebou mnoho lidu, a jakmile k sedlákovi přijel, poručil služebníkům, aby tomu sedlákovi žertem hodně natloukli. 
Sedlák vida, že si z něho dělají posměch, a když už ho začali bít, rozhněval se na dvořenína i na jeho lidi a řekl: 
„Hej, pane, poruč, aby mi vrátili můj košíček, sic bude s Vámi se všemi zle!“ Ale vida, že ho bít nepřestávají, vykřikl: 
„Po pěti na každého z bečky! Bijte pořádně!“ 
Tu hned vyskočilo z bečky na každého člověka po pěti chlapech a začali je všecky nemilosrdně bít. 
Dvořenín se bál, aby ho nezabili, i zavolal z plna hrdla: 
„Sedláčku, přestaň, já nařídím, aby Ti vrátili Tvůj košíček.“ 
Sedlák jak to slyšel, vykřikl: 
„Hej, hej, mládenci, všichni zas do bečky!“ 
Tu hned všichni chlapi nechali bití a vlezli do bečky. Dvořenín přikázal svým lidem, aby košíček vrátili, a ti to hned také učinili. Sedlák vzal svůj košíček, přinesl domů, a byl potom se svou ženou velmi spokojeně a tiše živ.

Zdroj:www.abatar.cz