Dílo boží a dílo Satanovo

Bůh stvořil všechna zvířata a vlky si zvolil za své psy, jen na kozu zapomněl. A Satan to natropil, že taky tvořil a udělal kozy s dlouhými tenkými ocasy. Když ale kozy na pastvu vyšly, zůstávaly obyčejně viset za ten ocas v trní, a tak musel Satan za nimi chodit a s velkou námahou je vysvobozovat. Jedenkrát se tak rozlítil, že byl bez sebe a všem kozám ocasy ukousnul, o čem pahýly dodnes svědectví podávají.
Nyní se sice kozy mohly samy popásat, ale událo se, že Bůh jednou přihlížel, jak plodný strom ohlodávají, druhdy ušlechtilou vinou révu poškozují, jindy něžné kvítky hrubě oškubávají. To ho tak zarmoutilo, že z milosti a z dobroty srdce poštval své vlky a ti milé kozy, které jim byly do cesty přišly, roztrhali.
Když to Satan zvěděl, spěchal k Bohu a řekl mu:
„Ta Tvoje stvoření ta má roztrhala!“
A Bůh mu odvětil:
„Neboť jsi je jen ke škodě stvořil!“
Ale Satan odporoval:
„Já musel, neboť mi to samotnému na mysl přišlo, a protože podobného stvoření na světě není, musíš mi škodu uhradit a draze zaplatit.“
„Dobrá, zaplatím Ti,“ odvětil mu Bůh, „ale ne dříve, než listí z dubů opadá, pak přijď a peníze Ti vyplatím.“
A když listí z dubu opadalo, přišel Satan a dožadoval se svého odškodnění. Ale Bůh mu řekl:
„V chrámu v Konstantinopoli stoji vysoký dub a na něm je ještě všechno listí.“
S řevem a kletbami běžel Satan hledat ten zlořečený dub, bloudil šest měsíců pustinou, než ho našel, a když se vrátil zpět, mezitím vyrostlo na ostatních dubech nové listí.
Tak pochopil, že svého odškodnění se nedomůže, i popadl ho takový zběsilý vztek, že všem zbylým kozám vypíchal oči a posadil jim do důlků ty svoje.
Od těch dob mají kozy ďáblovy oči a ukousnuté ocasy; a Satan sám si bere rád jejich podobu.