Doktor Vševěd

Byl jednou jeden sedlák, který se jmenoval Rak. Jednoho dne jel se dvěma voly a fůrou dřeva do města a tam za dva tolary prodal to dřevo jednomu doktorovi. Když mu doktor vyplácel peníze, zrovna seděl u prostřeného stolu a sedlák viděl, jak krásně doktor jí a pije, a tu mu přišlo na mysl, že by se také rád stal doktorem.
Tak zůstal ještě chvíli okounět a nakonec se zeptal, zda by se také nemohl stát doktorem.
„Jistě,“ odvětil lékař, „v cuku letu.“
„A co proto musím udělat?“ zeptal se sedláček.
„Nejdříve si kup slabikář, ve kterém budou kromě písmen i obrázky a mezi nimi i obrázek kohouta; za druhé prodej svůj vůz a voly a opatři i doktorský šat a načiní, co k tomu stavu patří; nu a za třetí si nechej namalovat štít, na kterém bude napsáno „Doktor Vševěd“ a nechej si ten štít přibít nad dveře chalupy.“
Pantáta Rak udělal všechno, co mu bylo doporučeno.
Když se tedy takto trochu podoktořil, avšak ještě úplný doktor nebyl, stalo se, že jednomu bohatému a mocnému pánovi se ztratily peníze. Tu mu řekli o doktoru Vševědovi, který žije v té a té vesnici a musí vědět i to, kam ty peníze přišly. Tak nechal pán ihned zapřáhnout kočár a jelo se do té vsi. A tam se pán vyptal pantáty Raka, zda je opravdu doktor Vševěd.
„Ano, to jsem!“
Tak musel tedy jet s pánem a hledat mu ukradené peníze. Ale pantáta Rak jinak nedal než, že Gréta, jeho žena, musí taky s nimi. Pán s tím byl však srozuměn a nechal oba nasednout do kočáru a jeli na zámek. Když na ten vznešený dvůr dojeli, bylo na stole již prostřeno, neboť před tím hledáním se měl pantáta ještě občerstvit.
„Dobrá.“ souhlasil pantáta, ale jeho žena Gréta prý musí jísti s nimi.
Když nyní první sluha přinesl mísu výtečného jídla, strčil pantáta Rak do ženy a řekl:
„Gréto, koukej, to je první.“ a myslel tím první chod.
Avšak ten sluha mínil, že tím chtěl pantáta říci, že on je tím prvním zlodějem, a protože to byla pravda, dostal strašlivý strach, a řekl venku svému kamarádu:
„Ten doktor ví vše, bude s námi zle, on řekl, že já jsem ten první.“
Tomu druhému se dovnitř nechtělo, ale musel. Když vešel s mísou dovnitř, strčil pantáta Rak do ženy a řekl:
„Gréto, to je druhý.“
Na sluhu padla takový hrůza, že byl rád, když odtud mohl vypadnout. Třetímu sluhovi se nevedlo lépe, neboť pantáta Rak strčil do ženy a řekl:
„To je třetí!“
Ten čtvrtý musel dovnitř přinést přikrytou mísu a pán pokynul doktorovi, aby předvedl svoje umění a řekl mu, co je uvnitř; byli tam raci.
Pantáta Rak si mísu bezradně prohlížel a nevěděl, jak by si pomohl, a tak si jen povzdychnul:
„Ty ubohý Raku!“
Když to pán uslyšel, zvolal:
„Vida, on to ví, tak to taky ví, kde jsou peníze!“
Sluha byl velmi vystrašený a dával pantátu Rakovi znamení, zda by za ním vyšel ven. Když byli nyní venku, objasnili mu sluhové, že ty peníze ukradli, ale rádi je vrátí a jemu k tomu dají pěknou sumičku, jen když je neprozradí, protože jinak by přišli o hlavu. A také mu prozradili, kde jsou peníze ukryté. S tím byl doktor spokojený, šel dovnitř, sedl si ke stolu a řekl:
„Pane, teď se podívám do své knihy, kde jsou ukryté ty peníze.“
Pátý sluha si ale mezitím vlezl do pece, aby si poslechnul, co ještě doktor ví.
Ten seděl, listoval knihou a hledal obrázek kohouta. A protože ho nalézti nemohl, zamumlal si pro sebe:
„Kde jsi zastrčený, pojď hezky na světlo!“
Ten v peci věřil, že pantáta Rak mluví o něm, vyskočil ven z pece a volal:
„Ten doktor ví vše!“
Nyní ukázal pantáta Rak pánovi, kde jsou peníze, ale neřekl, kdo je ukradnul. Dostal tedy od obou stran mnoho peněz jako odměnu a stal se vyhlášeným mužem.