Domku, domečku

Kdo ví. Ležel v trávě, sluníčko na něj svítilo, déšť ho omýval. Snad ho ztratil hrnčíř, když jel na trh, snad se vykutálel hospodyni z nůše, když se vracela z města.
V tom bzz, bzz, kolem džbánu letí muška bzučalka. Poletuje, obletuje, pak si sedne a ptá se džbánu:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
Džbán na to nic neříkal. Muška vletěla dovnitř. Džbán, domek se jí zalíbil. Usadila se v něm a spokojeně tu žila.
Jednou slyší, jak někdo kolem džbánu poletuje a něco si píská.
Nastavila uši a poslouchá:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka. A kdo jsi Ty?“
„Já jsem komár piskloun a chtěl bych tu s Tebou bydlet.“
„Tak pojď dál, místa je tu dost.“
Komár piskloun vletěl dovnitř a už byli v domku dva.
Zanedlouho zazněly u džbánu rychlé krůčky, jako když deštíček šustí. Byla to myška hryzka. A už si domek očmuchává a prohlíží a už se ptá:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka.“
„Písk, písk, já, komár piskloun. A kdo jsi Ty?“
„Já jsem myška hryzka a chtěla bych tu bydlet s Vámi.“
„Tak pojď dál, místa je tu dost.“
A už byli v džbánu, domku tři.
Najednou okolo džbánu v trávě plesk, plesk! Plesk, plesk! Přiskákala žába kvákalka a ptá se:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka.“
„Písk, písk, já, komár piskloun.“
„Hryz, hryz, já, myška hryzka. A kdo jsi Ty?“
„Já jsem žabka kvákalka a chtěla bych tu bydlet s Vámi.“
„Tak pojď, místa je tu ještě dost.“
A už byli v domku čtyři.
V tom kolem džbánku dupy dup, dupy dup! Přiběhl ušatý zajíc a hned se ptá:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka.“
„Písk, písk, já, komár piskloun.“
„Hryz, hryz, já, myška hryzka.“
„Kvak, kvak, já, žabka kvákalka. A kdo jsi Ty?“
„Já jsem zajíc ušatec a chtěl bych tu s Vámi bydlet.“
„Tak pojď, místo se ještě najde.“
Zajíc hop a už jich bylo v domku pět.
Běžela kolem liška. Zastavila se, okukuje džbán, poslouchá a hned se ptá:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka.“
„Písk, písk, já, komár piskloun.“
„Hryz, hryz, já, myška hryzka.“
„Kvak, kvak, já, žabka kvákalka.“
„Dupky, dup, já, zajíc ušatec. A kdo jsi Ty?“
„Já jsem liška ryška a chtěla bych tu bydlet s Vámi.“
„Tak pojď, třeba se ještě místo najde.“
A už jich bylo v domku šest.
V tom zdálky ňuf, ňuf, žene se kolem vlk šedý krk. Vidí džbán, zastaví se a hned volá:
„Džbáne, džbánečku, pěkný domečku, kdo v Tobě zůstává?“
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka.“
„Písk, písk, já, komár piskloun.“
„Hryz, hryz, já, myška hryzka.“
„Kvak, kvak, já, žabka kvákalka.“
„Dupky, dup, já, zajíc ušatec.“
„Štěky, štěk, já, liška ryška. A kdo jsi Ty?“
„Já jsem vlk šedý krk a chtěl bych tu bydlet s Vámi.“
„Tak pojď, i když je tu místa maloučko.“
A už jich bylo v domku sedm. Vešli se do džbánu nebo nevešli to už dnes nikdo neví. Žili tam však svorně a spokojeně, nijak nepřekáželi. Až jednoho dne…….
Jednoho dne uslyšeli všichni zdálky brum, brum, prask, prask! BRUM, BRUM! PRASK, PRASK! Přivalil se odkudsi medvěd bručoun. Zabouchal tlapou na džbán, BUCH, BUCH, nic neřekl o pěkném domečku. Jenom mrzutě zabručel:
„Co to tu je? Kdopak tady bydlí?“
Zvířátka se bála, přece však odpověděla:
„Bzz, bzz, já, muška bzučalka.“
„Písk, písk, já, komár piskloun.“
„Hryz, hryz, já, myška hryzka.“
„Kvak, kvak, já, žabka kvákalka.“
„Dupky, dup, já, zajíc ušatec.“
„Štěky, štěk, já, liška ryška.“
„Vau, vau, já, vlk šedý krk. A kdo jsi Ty?“
„Já? Já jsem medvěd bručoun a teď tu budu bydlet jenom já. Všichni ven!“
Zvířátka se lekla, na všechny strany se rozutekla. A medvěd bručoun se začal cpát do džbánu. Jak si však na něj sedl, džbánek se rozbil a bylo po džbánečku, pěkném domečku. Medvěd se lekl a také honem pryč! Kdepak teď asi zvířátka bydlí?