Dvakrát měř, jednou řež

Na dvorku jednoho stavení žil pejsek Alík a kohoutek Honza. Jednou se pejsek Alík rozhodl, že si postaví krásnou a velikou boudu. Nejprve si pejsek pečlivě vybral dřevo. Když byl s výběrem spokojený, dal se do práce. Vše pečlivě přeměřoval.

Kohout Honza si z něho dělal legraci: „Alíku, ty všechno děláš pomalu, takhle boudu nepostavíš ani do zimy. To já bych to měl, už dávno postavené.“
Pejsek Alík jen odvětil: „Tak se ukaž, Honzo.“

I kohout Honza se pustil do práce. Rychle nařezal dřevěná prkýnka, ani si je pořádně neprohlédl. Za chvíli byl kohout Honza s prací hotov. Nadšeně běžel za Alíkem, aby se mu pochlubil, ale už z dálky vidí, že se na něho Alík usmívá a ukazuje mu svou krásnou boudu. Kohoutek Honza musel uznat, že Alíkova boudička je hezčí, pevnější, že každé prkýnko na boudičce je stejné a pevně přibité. Kohoutek se zastyděl za svou nepovedenou práci.
A pejsek mu poradil: „Když chceš pěknou a pevnou chaloupku, raději dvakrát měř a jen jednou řež.“