Dvanáct apoštolů

Bylo to tři sta let před narozením Krista; tehdy žila jedna žena, která měla dvanáct synů, byla ale tak chudá a nuzná, že často nevěděla, jak dlouho syny při životě uchová. Každý den prosila Boha, neboť jen on ji mohl obdarovat tím, že její synové budou se zaslíbeným Mesiášem po světě putovat. Když byla její nouze již převeliká, poslala jednoho po druhém do světa za živobytím.
Ten nestarší se jmenoval Petr; vydal do světa a šel a šel; až přišel do hlubokého lesa. Hledal cestu ven, ale nemohl žádnou najit a naopak bloudil stále hlouběji v lese; měl hlad tak veliký, že už stěží rovně stál.
Nakonec byl tak vysílený, že zůstal na místě ležet a myslel, že hodina jeho smrti nastala. Tu se vedle něj objevil chlapec, celý zářil a mile se na něj usmíval jako andílek. Dítě tlesklo ručkama, že Petr oči pozvedl a pohlednul na něj. A ono se zeptalo:
„Pročpak tu ležíš tak zarmouceně?“
„Ach“ odpověděl Petr „chodím dokola světem a hledám živobytí; taky bych chtěl potkat očekávaného Vykupitele, to je mé největší přání.“
Dítě mu pravilo:
„Pojď se mnou, tak se Tvoje přání vyplní.“
Vzalo nebohého Petra za ruku a vedlo ho skalami k obrovské jeskyni. Když vstoupili dovnitř, viděl Petr, jak se blyští zlatem, stříbrem a křišťály a uprostřed stálo dvanáct kolébek.
Tu pravil andílek:
„Polož se do té první a trošku se prospi, já Tě budu kolébat.“
Tak učinil Petr a andílek mu zpíval a kolébal ho tak dlouho, dokud Petr neusnul. A když byl spal, přišel druhý bratr, kterého taky strážný andílek dovnitř přivedl, a stejně jako prvorozeného do spánku ukolébal. A tak přišli po řadě všichni bratři, až nakonec všech dvanáct spalo ve zlatých kolébkách.
Tak spali po tři sta let, až do noci, ve které se narodil Mesiáš. Tu se probudili a po zemi Ježíše Krista provázeli a svět je zná jako dvanáct apoštolů.