Hloupý čert

Byl jeden švec a ten měl takovou bídu, že už nevěděl, co má dělat. Dětí byla hromada, nikdo mu nechtěl pomoci a chodit po žebrotě se styděl. Zoufal si, vzal postraněk a šel do lesa, že se tam oběsí.
Vyhlédl si strom a chtěl na větev přivázat provaz, vtom mu někdo poklepal na rameno. Švec se obrátil a stál před pánem v mysliveckých šatech. „Co tu děláš?“ ptal se pán. Švec nebyl na hlavu padlý, podíval se myslivci na nohy, zahlédl, že má kopyta, a hned poznal, že to je čert. Počkej, pomyslel si, však já Tě dostanu. Nic se nebál a řekl:
„Chodím tu po lese a chci si nadřít lýčí, co se na čerty líčí!“
Pán se zarazil a řekl:
„Vím, žes mě poznal, nech nás na pokoji a já Ti za to dám, co si budeš přát!“ Švec si vymínil, že musí dostat tolik dukátů, co čert najednou unese. Čert se ztratil a za chvilku padl ševci k nohám těžký pytel. Švec se přesvědčil, že ho čert neošidil, a zatím si peníze schoval do hustého křoví. myslel si, že v tichosti doskočí pro ženu a že peníze odvezou na trakaři domů.
Čert se vrátil do pekla a vypravoval, jak se ševcem pořídil. Nejstarší Lucifer se rozzlobil a huboval:
„Dal jsi tomu ševci zbytečně moc peněz, hned se vrátíš a řekneš mu, že se s Tebou musí dát do křížku; kdo vyhraje, dostane peníze. Nebude-li pytel tu, hodím Tě do ohnivého jezera!“
Nic naplat, milý čert vyletěl z pekla, jako by ho vystřelil, zastihl ševce ještě v lese a řekl mu:
„Poslouchej, já Ti dal peněz moc, dáme se spolu do křížku, a kdo vyhraje, dostane pytel!“ Švec rozvažoval co dělat a naštěstí si vzpomněl, že nablízku má na skále brloh veliký medvěd. Zavedl tam čerta a řekl:
„Tuhle zůstává můj dědeček, je mu devadesát let, chyť se s ním do křížku, a vyhraješ-li, přemůžeš i mne!“
Čert vlezl do brlohu, medvěd vyskočil, zařval, popadl čerta a praštil jím o zem, až mu šla hlava kolem. Čert vyskočil, zavyl jako vlk a frr! už byl v pekle! Šel rovnou k nejstaršímu Luciferovi a řekl:
„To je potvora člověk, měl jsem štěstí, že se do mne nepustil sám. Má dědka devadesátiletého a ten mne srazil na zem, až ve mně kosti praskaly!“
„Hlupáku,“ řval Lucifer, „dal ses ošidit, za to se ohřeješ v ohnivém jezeře!“
Vybral jiného čerta, poručil mu, aby šel s tím ševcem na předbížky, kdo vyhraje, že dostane pytel. Švec sotva poodešel od medvědího brlohu a už tu stál druhý čert. „Ještě ty dukáty nemáš,“ křičel, „budeme se předbíhat, a kdo koho předhoní, vezme si pytel!“
„Pro mne a za mne,“ řekl švec, „pojďme, ale dříve zkusím, co umíš, abych se s Tebou nadarmo nepáral!“
Švec si rád zapytlačil a věděl, kde líhá starý zajíc. Zdaleka ho zahlédl v brázdě a řekl čertovi:
„Vidíš, tamhle leží můj syn, jmenuje se Janek, narodil se mi před týdnem, ale už běhá dobře! Předhoníš-li ho, předhoníš i mne!“ Přišli na pole a čert volal:
„Janku, vstávej, půjdeme na předbížky!“ Zajíc vyskočil z svého pekáče, nečekal, až se čert postaví do řady, a pelášil rovnou po oranici, potom nahoru do trní, seběhl po svahu dolů, na bahnitou louku, přeskočil potok a ztratil se v lese. Cert za ním, celý se poškrábal od trní, zapadl do bahna, a když chtěl přes potok, žbluňk! a už byl v tůni.
Celý uhnaný, popíchaný a zmáčený letěl do pekla rovnou k nejstaršímu Luciferovi a řekl:
„S tou potvorou lidskou už nechci nic mít! Má týden starého kluka a nemohl jsem ho dohonit, což teprve, kdyby se byl se mnou předháněl sám!“ Lucifer se zlobil, že se čert dal ošidit, a poručil, aby ho za trest hodili do ohnivého jezera.
Poslal na svět třetího čerta a rozkázal mu, aby přinesl pytel s dukáty. Švec chtěl právě odejít z pole do křoví, kde měl schované peníze, a už tu stál třetí čert. „Dostal jsi víc peněz, než zasloužíš,“ řekl čert. „Zkusme, kdo je silnější: vezmeme si koně na záda, a kdo s ním třikrát obejde tenhle les, vyhraje.“ Švec se rozhlížel a viděl, že se na palouku u lesa pasou koně. „Tuhle máme koně,“ řekl čertovi, „ale nejdříve poneseš ty, abys mne neošidil!“
Čert si vzal koně na záda, dvakrát obešel, ale potřetí mu nestačilo síly a odpočíval. Švec chodil z ním a řekl:
„Vidíš, musel sis odpočinout a měl jsi koně jen na zádech. Já ho chytnu nohama jak do kleští a uvidíš, jak mi to půjde!“ Vyskočil na koně, švihl ho prutem a za chvíli třikrát objel les. Čert běhal s ním, ale při třetí objížďce vyplazil jazyk, funěl, sotva se doplazil na místo, odkud vyjeli, ani nečekal, co švec řekne, a hned se ztratil do pekla.
Letěl zase k nejstaršímu Luciferovi a hlásil:
„S tou potvorou ševcovskou už nechci nic mít! Já nosil koně na zádech a musel jsem odpočívat, ale on si koně sevřel koleny, švihal ho prutem a třikrát ho obnesl kolem lesa, ani se nezastavil!“
„Hlupáku, ošidil Tě, za trest se ohřeješ v ohnivém jezeře!“ řval Lucifer. Svolal nejstarší čerty a vybrali jednoho, o kterém všichni mysleli, že je nejchytřejší. Poslal ho na svět a poručil mu, aby přinesl ten pytel.
Švec odvedl koně na pastvu, a když se vracel, stál před ním čert. „Ještě jednou se změříme! Kdo silněji pískne, dostane peníze,“ řekl ševcovi. „Já pískat neumím, ale chci slyšet, jak to půjde Tobě,“ smál se švec. „Pískej!“ Čert pískal poprvé a ze stromů padalo listí; pískl podruhé, padaly haluze, a když pískl potřetí, praskaly větve a lámaly se.
„No, dost ses činil,“ řekl švec, „ale tohle je všecko málo! Až já zapísknu, bude vítr vyvracet stromy z kořenů. Ty jsi ještě mladý čert, to povětří by Ti mohlo vyrazit oči, radím Ti, aby sis je dal zavázat!“
„To jsem rád, žes mi to řekl,“ děkoval čert, „prosím Tě, zavaž mi oči!“
Čert si dal pevně zavázat oči, švec si našel silnou větev, rozpřáhl se, pískl a napálil čerta tou větví přes hlavu, až čert vyskočil a vyl jako vlk. „Vidíš, vidíš,“ řekl švec, „já Ti povídal, že o vytrhne stromy z kořene!“
„Prosím Tě, snad abys podruhé ne pískal,“ prosil čert, ale švec řekl:
„To nejde, Ty jsi pískal třikrát, já musím také třikrát, to by nebylo spravedlivé! Jen počkej, hned to bude!“
Znovu se rozpřáhl a vzal čerta po hlavě, až se zatočil, a hned nato mu dal třetí ránu tak silnou, že čert zařval, ani se nedíval, je-li který strom vyvrácený, a letěl do pekla. Lucifer se zlobil, ale žádný čert už nechtěl se ševcem nic mít, i nechali mu všecky peníze.
Švec počkal v lese, až se docela setmělo, potom přiběhl do svého baráčku, vzbudil ženu, vzali trakař a nůši a v tichosti si odvezli všecky peníze domů. Bylo po bídě. Ševcová nakoupila mouky, hrachu, krup, mistr šel do města, nakoupil kůži, začal pracovat a byl se svou rodinou spokojeně živ.