Holoubkovi v lese

Dneska si uděláme výlet do lesa, prohlásil tatínek Holoubek. Podzimní krajina se určitě zbarvila nádherně a my jsme se neměli ještě ani čas se pokochat její krásou. A tak šli. Cestou si zavzpomínali na různé pohádky, které se v lese odehrávaly. Třeba Perníkovou chaloupku, hledali místo, kde se mohl potkat vlk s Červenou karkulkou. U velkého dubu se shodli, že sem mohla liška odnést Budulínka a tak jim cesta rychle utíkala. Sbírali si suché traviny, větvičky šípků, žaludy. Hanička si nasbírala několik kaštanů, aby si mohla až bude ošklivé počasí vyrobit zvířátka z pohádek.

Když se z lesa vraceli, šli kolem krásné lesní paseky.Hanka hned volá: “Tady je to jak u Křemílka a Vochomůrky“ Kdo ví jestli tady doopravdy nebydleli“ přidává se hned Honzík, který toho až doposud moc nenamluvil.

A tatínek se hned dokázal vžít do představivosti obou dětí a povídá: “Chtělo by to tu trochu vylepšit. Mohl bych tu přes zimu vyrobit stoleček a lavičku, aby bylo kde odpočívat. “A maminka slíbila, že na jaře vysadí pro zpestření nějaké kytičky. To bude krása. jásaly děti.To sem budeme chodit častěji

Hned ráno se Hanička pochlubila ve školce co prožila s rodiči v lese. Zuzanka od sousedů přemluvila maminku a tatínka, aby se tam šli také podívat. Plán byl hotov a příští neděli už společně obě rodinky prožily krásné nedělní odpoledne v lese.

Na jaře se však vypravili na palouk jenom rodiče a připravili dětem opravdu krásné překvapení. Na palouku stála Pařezová chaloupka, stůl, lavička a dokonce i postavička Křemílka a Vochomůrky. Byla tam také zahrádka s rozkvetlými kytičkami. Děti se nestačili divit a radovat. Palouček hned nazvali U KŘEMÍLKA A VOCHOMŮRKY.

Když tam přišli po nějaké době opět v neděli na návštěvu procházeli krásnou vstupní branou na které byl nápis: U KŘEMÍLKA A VOCHOMŮRKY

Nikdo jim tam nedělal nepořádek a nic jim nerozbíjel. Kdo tam tu bránu udělal nevědí dodnes.