Hurle, burle, bác!

Byl jednou jeden král a ten se ztratil na lovu. Jak tak bloudil, tu se před ním objevil bělovlasý mužíček a řekl: „Pane králi, když mi dáte svoji nejmladší dceru, tak vás z toho lesa vyvedu.“ Králi bylo úzko a k pláči, a tak souhlasil. Mužík ho zavedl na cestu, rozloučil se a řekl: „Za osm dní přijdu a nevěstu si odvedu.“ Doma přišlo králi jeho slibování zatěžko, neboť tu nejmladší princezničku měl nejraději, a když ho dcery viděly, jak tam sedí jako oukropek, chtěly vědět, co ho trápí. Tak musel nakonec s pravdou ven; tu nejmladší slíbil lesnímu mužíčkovi, který přijde za osm dní a odvede si ji pryč. Ale dcerky ho utěšily, že mužíček ještě nevěstu nemá, však ony ho převezou.

Když uběhlo osm dní, oblékly princezny do královských šatů dceru pasáka krav, posadili ji do komnaty a poručily: „Když někdo přijde a bude tě chtít odvést, tak jdi s ním!“ Ony samy odešly ze zámku pryč. Sotva zmizely, objevil se lišák a dívce řekl: „Hurle, burle, bác! Sedni na ocas!“ Dívka si sedla lišákovi na ocas a on ji nesl do lesa. Když dorazili na krásný zelený palouček, kde svítilo a hřálo sluníčko, až to bylo jednomu k radosti, lišák řekl: „Slez a vískej mě!“ Dívka poslechla. Lišák si položil hlavu do jejího klína a ona ho vískala. Po nějaké chvíli řekla: „Včera v tomhle čase bylo v lese ještě krásněji.“ „A jak ses ty ocitla v lese?“ ptal se lišák. „Inu, jak? Pásla jsem tam přece s otcem krávy!“ „Takže ty nejsi princezna! Sedni na ocas a zpět na zámek!“ Lišák zanesl děvče králi zpět a řekl: „Obelhal jsi mne, to byla dcera pasáka krav! Přijdu znova za osm dní a vyzvednu si svoji nevěstu!“

Za osm dní měly ale princezny po ruce dceru pasáka husí, posadily ji do komnaty a odešly pryč. Tu přišel lišák a řekl: „Hurle, burle, bác! Sedni na ocas!“ Když dorazili do lesa na palouček, lišák opět řekl: „Slez a vískej mě!“ A jak tak dívka lišáka vískala, tu si povzdechla a řekla: „Kdepak jsou teď asi moje husy.“ „Copak ty tak víš o husách?“ lišák na to. „Pch, co bych nevěděla! Každý den je s otcem vyháním na pastvu!“ „Takže ty nejsi princezna! Sedni na ocas a zpět na zámek!“ Lišák dívku zanesl králi zpět a řekl: „Opět jsi mne podvedl, to byla dcera pasáka hus! Za osm dní zase přijdu a vyzvednu si svoji nevěstu. Ale měj se na pozoru! Pokud mi nedáš svoji dceru, zle se ti povede!“

Takové varování bylo králi ke strachu, a tak když se lišák za osm dní objevil, dal mu princeznu. „Hurle, burle, bác! Sedni na ocas!“ A upaloval s princeznou až na palouček, kde jí poručil: „Slez a vískej mě!“ Taková práce se princezně zajídala, a tak se dala do pláče a řekla: „Já jsem královská dcera a mám vískat lišáka!? Raději bych seděla doma ve své komnatě a dívala se oknem na květiny v zámecké zahradě.“ Tak lišák poznal, že má pravou nevěstu, proměnil se bělovlasého mužíka a stal se jejím mužem. Bydleli spolu v jeho chýši a princezna musela vařit, uklízet a šít, a tak to šlo nějaký ten čas a nežili si špatně.

Jednoho dne mužík řekl: „Musím teď odejít, ale dej pozor, co ti řeknu. Za nějakou chvíli sem přiletí tři bílí holubi a poletí docela nízko nad zemí. Ty musíš toho prostředního chytit a až ho budeš mít, hned mu uřízni hlavu! Ale dej pozor, abys chytila toho pravého, jinak z toho povstane velké neštěstí.“ Když odešel, přiletěli tři bílí holubi. Princezna toho prostředního popadla, vzala nůž a odřízla mu hlavu. Sotva by jeden okem mrknul, stál před ní krásný mladý princ a řekl: „Jedna víla mě zaklela. Na sedm let jsem měl ztratit svoji podobu a dnes v podobě holuba letět kolem mé ženy, ta mě musela chytit a uříznout mi hlavu. Kdyby to nedokázala, tak by bylo po všem a mne by už nikdo nevysvobodil. Já jsem ten bělovlasý mužíček a ty jsi moje žena.“

To bylo princezně k velké radosti. Pak šli společně k jejímu otci, a když ten umřel, zdědili jeho říši.