Jak dělal lišák chůvu

Jednoho dne se medvěd vydal hledat chůvu. Potkal vlka, který se ho zeptal:
„Kampak, milý kmotře?“
„Hledám chůvu.“ Tu se vlk nabídnul:
„Tak najmi mě, kmotře.“ Medvěd se zeptal:
„A umíš dobře zpívat?“ To byl pro vlka signál, aby se dal do strašlivého vlčího zpěvu:
„Wauuuuuuuuu! Wauuuuuuuu!“ Z takové písničky nebylo medvědu do skoku a řekl:
„Fjú, Tebe nechci! Ty zpíváš opravdu strašlivě.“
Medvěd šel dál a potkal zajíce, který se ho ptal:
„Kampak, milý kmotře?“
„Hledám chůvu.“ Tu se zajíc nabídnul:
„Tak najmi mě, kmotře.“ Medvěd se zeptal:
„A umíš dobře zpívat?“ To byl pro zajíce signál, aby se dal do kníkavého zaječího zpěvu:
„Uiiiiiiiiiiiiiiii! Uiiiiiiiiiiiiii!“ Z takové písničky nebylo medvědu ani do kroku a řekl:
„Fjú, Tebe nechci! Ty zpíváš opravdu strašlivě.“
Medvěd šel dál a potkal lišáka, který se ho zeptal:
„Kampak, milý kmotře?“
„Hledám chůvu.“ Tu se lišák nabídnul:
„Tak najmi mě, kmotře.“ Medvěd se zeptal:
„A umíš dobře zpívat?“ To byl pro lišáka signál, aby se dal do pronikavého liščího zpěvu:
„Tutilalaláááááá, tutilalalaááá!“ Nadšený medvěd řekl:
„Milý kmotře, ty ale krásně zpíváš! Pojď se mnou!“
Tak se stala z lišáka chůva a v medvědí noře kolébal medvídě.
Jednoho dne medvědovi došlo jídlo, a tak se vydal nějaké shánět. Lišákovi zatím při kolébání pěkně vyhládlo, a protože tu nic k snědku nebylo, popadnul medvídě, zabil ho, sežral a pelášil pryč.
Cestou narazil na medvěda, který vlekl pořádný kus koňského masa a ptal se ho:
„Kampak, milý kmotře?“ Lišák se zarazil a řekl:
„Odcházím ze služby!“
„Dobře, milý kmotře, jen si jdi. Ale nejdříve si tady vezmi svoji odměnu.“ odvětil medvěd a podával mu maso. Ale lišák nic nechtěl a řekl:
„Já jsem si už odměnu vzal, sežral jsem Tvoje medvídě!“ A pelášil pryč.
Rozzuřený medvěd se vydal za ním a už ho málem měl, když tu mu lišák vklouzl do vykotlaného pařezu. Medvěd chytil lišáka za nohu a pořádně stisknul. Ale lišák se měl ke lhaní:
„Milý kmotře, Vy jste mi ale hlupák, držíš kořen!“ Medvěd lišáka pustil a popadnul něco pevnějšího, byl to kořen. Lišák, když ucítil, že má volnou nohu, se dal do pronikavého nářku:
„Aúúú, moje noha, moje noha!“ Medvěd držel kořen a divoce jím škubal, až celý pařez vytrhnul ze země a ten se na něj převalil.
Lišák zatím dávno zmizel za horami a medvěd pod tím pařezem nakonec vypustil duši.