Jak Lála a Truhlík zdobili vánoční stromeček

Do Štědrého dne zbýval jediný den a podle toho to u Lály a Truhlíka doma vypadalo. Paní domácí měla už vše svědomitě připravené. Včera jí soused přinesl krásný stromeček, košatou borovičku, a postavil ji do stojánku na její místo v obýváku. Lála a Truhlík to zvědavě sledovali. Těšili se, až se vytáhnou krabice plné barevných ozdob a paní domácí je rozvěsí na stromek a oni jí budou pomáhat jako každý rok. Ovšem dnešní dopoledne to nejspíš nebude, panička musela ještě někam odejít. Truhlík byl zklamaný, protože se už nemohl dočkat. „Lálo, já chci zdobit stromeček,“ chodil pořád za kamarádem a nedal pokoj. „Vydrž, však se dočkáš,“ odbyl ho vždycky Lála a hleděl si svého. Sotva se totiž vylízali z rýmy, kterou chytili při nepovedeném lovu kapra, a Lálovi se nechtělo pouštět do dalšího dobrodružství.

Jenže Truhlíkovi se zase nechtělo čekat. A když mu s tím Lála nechce pomoct, nazdobí si stromeček klidně sám. A když se tak rozhodl, hned se do toho pustil. Otevřel si dveře do sklepa a sešel po schodech dolů. Všude kolem stěn byli police plné různých krabic a krabiček a Truhlík neměl tušení, ve kterých se skrývají vánoční ozdoby. Jak se v tom může někdo vyznat? Rozhodl se začít od kraje a postupně otevřít každou z krabic. Někde tady ty ozdoby určitě musí být. Samozřejmě byly až v těch posledních krabicíc, do kterých nahlédl. Mezitím měl oči plné prachu a kožíšek také.

Zaradoval se, že ozdoby konečně našel a začal krabice jednu po druhé nosit nahoru do obýváku. Vyskládal si je kolem stromku, všechny je otevřel a chtěl se pustit do práce. Vzpomínal, čím to panička vždycky začíná. No jistě, přece barevnými světýlky. Vytáhl řetěz světýlek, přistrčil si židli ke stromku a pověsil konec řetězu. Ale napadlo ho, že by měl světýlka zapnout do zásuvky, aby viděl, jak budou na stromečku vypadat. Rozsvítil je tedy a omotával dál. Jenže když chtěl seskočit ze židle, se zděšením zjistil, že i on je celý omotaný. Zkusil se otočit, ale to neměl dělat. Řetěz se utáhnul, podrazil mu nohy a on se i se židlí řítil k zemi. Ani stromek nevydržel a padal přímo na Truhlíka. Aby toho nebylo málo, jak se řetěz napnul, vyletěl ze zásuvky a v té zapraskalo a zajiskřilo. Lála se doteď díval v pokoji na televizi, ale pak uslyšel podivné rány a televize se zničehonic vypnula. Vyskočil a rozběhl se za těmi zvuky. Ve dveřích do obýváku ztuhnul a nevěřil svým očím. Stromek ležel přes celou místnost na zemi a pod ním se snažil vymotat z řetězů Truhlík. „Proboha, cos to zase vyváděl?! Vždyť jsem ti říkal, že máš počkat,“ rozčiloval se Lála, ale bylo to jako vždy zbytečné.

Truhlíkovi se podařilo dostat ze zajetí řetězu a vylezl zpod stromku. Mnul si naražený bok a provinile se díval na tu pohromu, ale už bylo pozdě litovat. Lála přišel blíž, aby zkontroloval rozsah škod. Musí to tu dát do pořádku a to dřív, než se vrátí paní domácí. „Nejdřív musíme postavit stromek,“ rozhodl. Jenže jak na to? Lála se na chvíli zamyslel a pak Truhlíkovi oznámil svůj plán. „Přivážeme za špici provaz, pak vyskočíme támhle naproti na skříň a budeme ze všech sil tahat. Snad se nám to podaří,“ doufal. Truhlík tedy skočil do sklepa pro provaz, Lála ho pevně uvázal a pak tahali a tahali. Už to vypadalo, že na to nemají dost sil, když se stromek konečně pohnul. Povzbuzeni úspěchem se zapřeli, jak jen mohli a stromek opravdu postavili. Vesele seskočili ze skříně dolů a v tu chvíli jim opět ztuhl úsměv na tváři. Většina ozdob v krabicích byla rozbitá na střepy, jak na ně padl ten strom. Co teď? Tohle nespraví žádný skvělý nápad. A navíc si Lála všiml, že zásuvka je celá černá a před ní leží stejně černý drát od světýlek. Tak proto mu vypnula ta televize, Truhlík vyhodil pojistky a oni jsou teď bez elektřiny.

 „Teda Truhlíku, co teď budeme dělat?“ ptal se Lála, aniž by čekal nějakou kloudnou odpověď. Nezbývá, než se pokusit vše nějak napravit. Začít musí právě tou elektřinou. Lála se zavřel do pokoje s encyklopedií a hledal nějaký návod, jak opravit vyhořelou zásuvku. U hesla elektrika byl namalovaný pán, který vypadal stejně jako jejich soused, taky měl v rukách takové nářadí. Tak Lálu napadlo poprosit ho o pomoc. Vzal spálený drát a zaběhl do vedlejšího domku. Soused mu na zamňoukání otevřel dveře a vzal si od něj drát. „Lálo, co se stalo? Tohle je potřeba opravit?“ dovtípil se hned. Lála zamňoukal na souhlas, otočil se a kráčel zpátky domů. Soused vzal brašnu s nářadím a šel za ním.

Nakonec to nebylo tak hrozné, jak to na první pohled vypadalo, zásuvku vyměnil, drát taky a za pár minut měl hotovo. Lála s Truhlíkem ho vděčně vyprovodili ke dveřím, když odcházel. To by byla jedna věc hotová. A teď je potřeba vymyslet, co s těmi rozbitými ozdobami. „Nejdřív se podíváme, kolik jich zbylo celých,“ vzal Lála do ruky první nerozbitou baňku. Nanosili je všechny na hromádku a zjistili, že ani to není tak hrozné, jak to vypadalo. Dobrá polovina jich zůstala v pořádku. Zbylé střepy potom sesypali do jedné krabice a vyhodili do popelnice. Když měli uklizeno, mohli se pustit do samotného zdobení. Každý chytil jeden konec světelného řetězu. „Truhlíku, ty zůstaň dole a drž tento konec a já budu druhý konec řetězu omotávat kolem stromečku,“ rozdělil úkoly Lála. Vyskočil na židli, pak skříňku vedle ní, z ní na skříň za stromkem a zpátky na židli. Ještě dvakrát to zopakoval a řetěz byl omotaný kolem celého stromku.

 „Tak a teď mi, prosím, podávej ozdoby,“ byl čas na další krok. Jedna za druhou přibývaly ty krásné třpytivé baňky na stromečku a ten byl s každou další ozdobou hezčí. Když byly krabice prázdné, Lála s Truhlíkem se spokojeně dívali na výsledek. Ovšem pořád to nějak není ono, stromeček vypadá pořád prázdný. Přece jen je znát, že hodně ozdob chybí. „Co bychom tam ještě přidali?“ přemýšleli oba. V kuchyni se určitě něco vhodného najde, řekli si a šli hledat. Oba se rozhlíželi kolem sebe, když Truhlík šlápl na kus papíru, podjela mu noha a on se rozplácl na zemi. Byl to leták z obchodu, který nejspíš průvan shodil ze stolu. Truhlík jej vztekle vzal, zmačkal do kuličky a zahodil. „Truhlíku, tys na to přišel,“ zasmál se Lála. „A na co?“ nevěděl, o čem je řeč Truhlík. „No přece co pověsíme na náš stromek,“ vysvětloval mu Lála a ukazoval mu tu papírovou kuličku. Vážně to nevypadá vůbec špatně, koule je pěkně barevná. A tak si ze stolu vzali i zbylé letáky a odnesli je do obýváku. Z každé stránky zmuchlali jednu kuličku, až jich měli pěknou hromádku. Každou potom pomocí háčku zavěsili na stromek. Teď mohli být opravdu spokojeni, stromeček vypadal skvěle. „Lálo, myslíš, že pod ním zítra něco pěkného najdeme?“ ptal se nedočkavě Truhlík. „Určitě, už jenom za to, jak krásně se nám nakonec dneska to zdobení povedlo,“ byl si jistý Lála.

Ani jeden se už nemohli dočkat dalšího dne, protože Štědrý den bývá z celého roku přece ten nejkrásnější. A tak i vám, milé děti, přejí Lála a Truhlík krásné a veselé Vánoce a spoustu dárků a radosti pod stromečkem.