Jak se Koblížek přestěhoval

Koukej, někdo jde támhle po cestičce a míří si to rovnou k nám. Kdopak to asi je? Chvilinku si počkáme a až přijde až k tobě, určitě ti o sobě něco rád poví. Ještě pár krůčků ... a už ho máme tady.

"Ahoj, jmenuji se Koblížek a posílají mě za tebou z pohádkové říše. Každé miminko, které se narodí, má z této říše seslaného nějakého kamaráda. No a já, já jsem tvůj nový kamarád. Budu s tebou každý večer u postýlky, dokud neusneš a můžeme si spolu hrát i přes den. Ale teď už si pohodlně hajni, protože první vyprávění, z Pohádek na dobrou noc, právě začíná..."

Dnes je pátek a to znamená, že Koblížka čeká velká spousta práce. A víš proč? No dnes je přeci ten den, kdy se tvůj nový kamarád stěhuje ze svého domova v Borůvkově do nového domečku v Koblížkově. Tam už má ve svém pokojíčku všechno uklizené a přichystané, jen se nastěhovat. Ale to ještě pár hodin potrvá, než si bude moci lehnout do postýlky a spinkat. Teď má všechnu práci teprve před sebou.

Koblížek už ani nemohl dospat, jak se do vesničky těšil. Vzbudil se už brzy zrána, v půl šesté. A protože je leden a venku ještě kraluje paní ZIMA, vítala ho za okny tmavá obloha. Koblížek si povzdechl: " Škoda, že sluníčko ještě spí, hned by se mi lépe vstávalo. Třeba se dneska vůbec nechystá na nás pousmát." Řekl to sice trochu smutně, ale nálada se mu hned zlepšila, když si představil, kde už dneska večer bude spinkat.

Když se sluníčko konečně vyhouplo na oblohu, přijeli Koblížkovi kamarádi, kteří mu slíbili, že mu se stěhováním pomůžou. "Ahoj, Koblížku, máš už všechno připravené?" zeptala se borůvka Barborka. "Mám, ale ještě než začneme, tak si pojďte na chvilku sednout do křesílek, připravil jsem vám kakao a makové koláče." Všichni šli moc rádi, protože o Koblížkovi se ví, že moc rád vaří a nejraději peče.

Po malém občerstvení se dali všichni do práce a šlo jim to pěkně od ruky. Na autíčko naložili všechny věci z domečku. Byla to postýlka, stůl se čtyřmi židličkami, dvě skříňky, psací stůl a spousta dalších drobností, které jsou v domácnosti potřeba.

Měli to docela rychle hotové. Teď už je čekala jen dlouhá cesta. Borůvkov je od Koblížkova daleko a tak se muselo vyjet včas, aby věci stihli nastěhovat ještě za světla.

"A jsme na místě," prohlásil Klobouček a tak mohli začít nosit věci dovnitř do domečku. Ten byl z velkého stromu, který měl v létě zelenou korunu. Všem se pokojíček, ve kterém bude ten náš neposeda bydlet, tuze líbil. Ale protože se blížil večer, museli se kamarádi rozloučit a vydat se, tentokrát už bez Koblížka, zase zpátky do Borůvkova. Než odjeli, řekli všichni: "My ti, Koblížku, přejeme hezké bydlení a abys tady našel tolik nových přátel, jako jsi měl u nás." "Děkuji vám, kamarádi. Určitě se ještě někdy setkáme. Ahoj!" zamával jim Koblížek.

Byl už z celého toho stěhování tak unavený, že si šel hned lehnout do své nové postýlky. A jak si svůj domeček zařídil, tak to si povíme někdy příště. Dobrou noc!