Jak se Lála a Truhlík vydali na vánoční trhy

Lála a Truhlík se čím dál víc těšili na blížící se Vánoce. Cukroví už bylo napečené, doma to ještě vonělo vanilkou a skořicí, a oni přemýšleli, co by zase podnikli. Doma se totiž docela nudili a tak by to chtělo vyrazit někam ven. Jenže kam? Pak ale Lálu něco napadlo. „Truhlíku, co kdybychom se šli podívat do města na Vánoční trhy?“ navrhnul. Truhlík se na něj nechápavě podíval. „Co to jsou ty Vánoční trhy?“ Ještě o nich totiž neslyšel. „To nevím přesně,“ poškrábal se Lála pod bradou, ani on na nich nikdy nebyl. „Ale panička o nich včera mluvila se sousedkou a říkala, že tam mají snad všechno,“ opakoval, co včera slyšel. „Co všechno?“ nechápal pořád Truhlík. „No to bychom právě zašli zjistit,“ vysvětlil mu Lála svůj plán. „Aha, tak jo,“ souhlasil Truhlík.

A tak se tedy hned vypravili do města. Však to neměli daleko, za půl hodinky byli skoro na náměstí, ze kterého vyhrávala hudba. Uprostřed náměstí stál veliký strom ozdobený barevnými koulemi a světly. A už z dálky se k nim linuly roztodivné vůně. „Teda Lálo, tady se mi bude líbit,“ svítily oči nadšením Truhlíkovi. I Lála se těšil až to tu všechno prohlédnou. Došli až k prvním stánkům a zastavili se. Kde začít? Stánky stojí jeden vedle druhého, v každém je něco zajímavého a všude mezi nimi je plno lidí. „Hlavně se musíme držet pohromadě,“ varoval Lála Truhlíka. Chtěl se s ním ještě domluvit, kudy se vydají, ovšem v tu chvíli už něco stačilo upoutat Truhlíkovu pozornost a ten se rozběhl pryč. Lála chtěl běžet za ním, aby kamaráda neztratil z očí, ale zamotal se do skupiny lidí. Proplétal se jim mezi nohama a snažil se dávat pozor, aby ho nezašlápli. Než se mu podařilo z té pasti vymotat, Truhlík byl pryč. Musí ho někde najít, než vyvede nějakou hloupost, bylo jasné Lálovi. A tak obcházel jeden stánek za druhým, nakoukl do každých otevřených dvířek a pod každý pult, ale bez úspěchu. Začínal mít obavy, aby se Truhlíkovi něco nestalo. 

To Truhlík si s ničím starosti nedělal. Nadšeně si vše prohlížel a nevěděl, kam dřív zajít, aby mu něco neuniklo. Pak ho ale praštila do nosu nezaměnitelná vůně klobásek a masa. To prostě nemohl odolat. Hned se za tou vůní vydal a brzy už ty lákavé pochoutky uviděl na vlastní oči. Sednul si před pult, hladově na ně koukal a sbíhaly se mu sliny. Jak by se k nim nepozorovaně dostal? Počkal chvíli, až se prodavač otočí, a pak vyskočil nahoru na pult. Chytil do pusy jednu klobásku a už chtěl seskočit, když se prodavač otočil zpátky a všiml si ho. Začal křičet a ohánět se po Truhlíkovi nožem, co měl zrovna v ruce. Tak tak stihl Truhlík seskočit bez jediného škrábance a rychle pelášil pryč. Prodavač za ním ještě kousek běžel, ale pak to vzdal, Truhlík se mu ztratil v davu. Ale bylo to opravdu jen o fous. Ještě celý zadýchaný se Truhlík schoval pod podium, na kterém děti zpívaly koledy, a lidé jim nadšeně tleskali. Zakousl se do své klobásky a vychutnával si ji. Na Lálu v tu chvíli ani nepomyslel a už vůbec ho nenapadlo, že Lála je už celý nervózní, jak se ho snaží marně najít.

Jakmile Truhlík dojedl klobásku, vyrazil se podívat po nějakém dobrém zákusku. Už věděl, jak na to, a proto jakmile si vyhlédl stánek s koláčky, počkal si na vhodnou chvíli a pak se jednoho nenápadně zmocnil. Tentokrát si ho ani nikdo nevšiml a tak se mohl v klidu zase vrátit do své skrýše a koláček si sníst. Ale teď by to chtělo ještě něco dobrého na pití, řekl si a opět se vydal na obhlídku. Zaujal ho stánek s velikými nádobami, ze kterých prodavač naléval lidem pohárky teplé tekutiny. Nápis na stánku zněl Svařené víno. To Truhlík sice neznal, ale zjistí, jestli by mu to také chutnalo. Ovšem tohle už nebylo tak jednoduché. Dostat se do stánku tedy bylo snadné, ale nahoru na stůl k hrncům, to už byl větší oříšek. Prodavači tu byli totiž hned dva, pán s paní, a pořád byl aspoň jeden z nich u stolu. Truhlík trpělivě čekal, až se zdálo, že jeho chvíle přišla. Otočila se i prodavačka a Truhlík rychle vyskočil na stůl. Když chtěl ale nahlédnout do hrnce, prodavačka si ho všimla a začala pištět. „Pomóc, pomóc,“ křičela a mávala rukama. To se už otočil i prodavač a chtěl Truhlíka chytit. Ten už nevěděl, kam uskočit, jak se po něm prodavač oháněl pažemi. V tom mu najednou sklouzla packa a on spadnul přímo do hrnce plného vína. Potopil se až na dno a jak to nečekal, pořádně si u toho loknul. Podařilo se mu vyplavat zpátky na hladinu, ale to už ho prodavač chytil za kožich a vyhodil ho ze stánku ven. Truhlík se rozběhl pryč, utíkal, co mu nožky stačily. Jenže za chvilku mu začalo být nějak divně.

Pozdvižení, které to vše způsobilo, přilákalo i Lálu. Přiběhl ve chvíli, kdy už prodavač Truhlíka vyhazoval ven a ten pak utíkal pryč. Tentokrát už ho nechtěl ztratit a tak spěchal za ním. Truhlíkovi se čím dál víc pletly nožky a nemohl jít rovně. Lála ho kousek za náměstím doběhl a hned naštvaně spustil: „Cos to vyváděl?!“ Truhlík se na něj díval s nepřítomným úsměvem a houpal se ze strany na stranu. „Slyšíš mě? Já s tebou mluvím,“ chytil Truhlíka za rameno. Truhlík se jen uchichtl. „Ty ses opil!“ uvědomil si v tu chvíli Lála, co je s jeho kamarádem. „Pojď, musíme tě dostat domů.“ A tak Truhlíka podepřel a snažil se ho odvést. Ovšem nebylo to zrovna jednoduché. Truhlík se sotva udržel na nohách, každou chvíli se zastavoval a něčemu se smál. Čemu, to věděl jen on sám. Lálovi ale do smíchu zrovna nebylo. Nakonec se jim nějak podařilo dojít až domů a Truhlík se hned za dveřmi stočil do klubíčka a v minutě spal. I Lálu odpolední výlet unavil, ale vůbec ne tak příjemně, jak si představoval. Zalezl si do svého pelíšku a taky si na chvilku zdřímnul. Probudil ho za chvíli Truhlík. Stál nad ním a sotva se držel na všech čtyřech nožkách. „Lálo, mě je strašně špatně,“ celý nešťastný si stěžoval. Opravdu vypadal hrozně, viděl moc dobře Lála. „Hrozně mě bolí bříško,“ naříkal.

Lálovi ho sice bylo líto, ale Truhlík si za to mohl sám. To má z toho, co všechno snědl a vypil. Ale stejně Lála vstal a šel se podívat do lékárničky paní domácí, jestli tam nenajde nějaký lék na žaludek. „Kdybys mě poslechl, nic by tě nebolelo,“ neodpustil si ale Truhlíkovi připomenout. Ten jenom sklopil hlavu a litoval toho. „A taky vidíš, že krást se nemá. Doufám, že příště už si takovou hloupost dobře rozmyslíš,“ dodal ještě Lála. Tím si mohl být jistý, Truhlík by klidně přísahal, že nic podobného už nikdy neudělá.