Jak se mandelinka rozhodla být užitečná

Byla největší, nejkrásnější a také nejchytřejší ze všech mandelinek, a tak se ve svobodných volbách stala jednohlasně královnou bramborového záhonu. Ve svých volných chvílích doučovala červené larvy angličtinu, protože jak říkávala: „Návrat ke starým kořenům, to je pravé vlastenectví pro amerického brouka!“ Z tohoto vyplývá, že královna byla také moudrá a vláda nad bramborovým záhonem byla v těch správných rukách.

To léto se mandelinky na záhonu velice přemnožily. Možná to způsobila nová odrůda brambor, která měla obzvláště chutné lístky, nemalou zásluhu však na tom měla i sama královna a její strategie vlády. Jakmile se na obloze ukázaly bouřkové mraky, zavelela: „Zalezte pod listy ať vás nespláchne voda!“ Všechny mandelinky se okamžitě schovaly na rozkaz svého velitele. Jakmile zavelela: „Pozor, vlevo na druhém řádku přilétly dravé ploštice!“, okamžitě se zúčastněné mandelinky schovaly. Jindy zase přiletěly na záhon slunéčka sedmitečná, tehdy královna volala: „Pozor, slunéčka, padejte k zemi!“ A tím svým poddaným mandelinkám jisto jistě zachránila holé životy.

Pravda je, že přirozených nepřátel mandelinky bramborové moc nemají. Největší nepřítel těchto brouků je člověk a jeho chemie. Před chemií nelze tak snadno odletět, a tak královna mandelinka chystala strategický plán. „Za dva dny bude víkend a to si jistě člověk udělá čas, aby obešel náš záhon. Je nás moc, naše vajíčka i larvy jdou vidět už z dálky pouhým okem. Je čas začít jednat, mí oddaní poddaní. Je čas změnit náš jídelníček!“ Mandelinky svou královnu jako vždy jednohlasně poslechly. Toho dne mandelinky přelétly z brambor do kopřiv.

Mandelinkám kopřivové listí vůbec nechutnalo, v kusadlech to pálilo, ale jak praví královna mandelinka: „Pro záchranu naší generace musíme přijmout tuto oběť, naše budoucí larvy nám budou vděčné!“ A s vizí vyššího poslání se naše mandelinky houževnatě zakously do velkých listů kopřiv.

Předpověď naší královny se opět vyplnila. V neděli ráno se člověk šel podívat na své záhony brambor. Jakmile spatřil okousané listy brambor a listy obsypané vajíčky, pravil svému příteli: „To je nadělení, spěchám si namíchat svůj insekticid.“ Aerosol postřiku rozprášil se do okolí celého bramborového záhonu. Všechno to sledovaly se zatajeným dechem mandelinky nalezlé na kopřivách. Dvě minuty zde držely smutek za své zesnulé vajíčka a larvy…

Po čtrnácti dnech zbytky insekticidu vyprchaly z listů brambor a mandelinky se mohly vrátit na svůj rodný záhon. Pravda je, že kopřivy jim už lezly krkem…Za pár dní měla královna projev ke svým poddaným: „Ještě dnes se moji milí zahrabeme pod zem a budeme zde čekat na příští sezónu brambor.“ „Ať žije naše královna!“, zvolali jednohlasně mandelinky a šli se zahrabat pod zem, kde v klidu a bezpečí přežijí do dalšího volebního období, nebo alespoň do příštího jara…