Jak se Rumcajs s Cipískem postarali vílám o muziku

Jednou se studánkové víly dívaly k měsíci a počítaly na prstech. Vypočítaly, že za sedm dní bude měsíc jako kolo a strhne se velký vílí tanec. To se na horní pasece sejdou všechny řáholecké a ještě ty ze dvou sousedních polesí. Seřadí se do třech kol, jedno v druhém, a počkají, až vstane večerní vítr. A on pak fouká přes ostříčka osikových listů. Hraje to, obyčejnému uchu k neslyšení. A víly k tomu tancují. Když studánkové víly počítaly podle měsíce, šel tamtudy Rumcajs. Jde do Jičína, aby se podíval, jestli se tam na noc neděje nějaká nespravedlnost.

A zrovna ten večer, týden před vílami, jičínské panenky točily bál. Rumcajs už kus nahoru po císařské silnici slyšel, jak v hospodě U města Hamburku hrajou trumpety a hromcuje basa a kramflíčky škrtají o podlahu. Když kráčel kolem dveří, uvnitř se zrovna něco strhlo. Rumcajs stiskl kliku a vešel do hospody. U města Hamburku nemají kruchtu, muzikanti tam postávají jen tak v koutě. A tím se to všecko stalo. Konšel Folprecht tancoval s konšelkou kolem muzikantů a Kalvas, co hrál basu, přitlačil smyčec, aby to víc zahromcovalo pro větší konšelskou slávu. Jenže basa uklouzla po voskem sypané podlaze a vrazila Folprechtovi do kramfleku. Ten si klopýtl přes špičku a kecl sebou na zem, až ze škvíry mezi prkny vyběhl ztracený krejcar. Teď tam proti sobě stojí, konšel Folprecht rudý od hněvu jako kohoutí hřeben a nešťastný Kalvas s provinilou basou. A Folprecht na Kalvase, jako by chtěl dokřiknout až do Kopidlna: “Když nemáš pro tu basu řádný postament, tak co ji dřeš, až vběhne člověku pod nohy!” Konšelka do toho volá, že se taky málem uhodila. A Kalvas mírňoučce: “Vždyť ta má basa nemá dole špici okovanou. A podlaha je tu jako ledová.” Folprecht na to: “Měl jsi basu zanést ke kováři.” A chystá si dlaň jako ošatka. “Protože jsi nezanesl, dám ti jednu pernou konšelskou.” “A to zas ne,” povídá od prahu Rumcajs.

Folprecht se rozhlíží po všech v sále. “Odkdy v Jičíně poroučí loupežník konšelovi?” A Rumcajs zas tak mírně: “Ty se chceš hádat, ale ostatní přišli tancovat.” Když to řekl, ťukl Rumcajs kramflekem, aby se muzika chytila v taktu, a roztočil konšelku, až vletěla svému Folprechtovi do náruče. Muzika hrála a všecko to tancovalo. Když měla basa chvilku k oddychnutí, Kalvas zavolal: “Ušetřil jsi mi, Rumcajsi, pernou konšelskou. A máš to u mě.” Rumcajs zahrál prsty k borovému klobouku a jde dál, rozhlídnout se po ostatním Jičíně. Měsíce přibylo do úplňku a byl ten večer tance všech víl ze tří polesí. Cipísek už chvíli spal na posteli z jedlových ratolestí.

Manka už dvakrát zívla do cípu u zástěry. Jen Rumcajs sedí a jako by se mu nechtělo z bot. “Proč si taky nelehneš?” povídá mu Manka. “Ale mám v nose divné čeření, jako by se v Řáholci mělo ještě něco strhnout,” povídá Rumcajs. Manka zívla do třetice a chystá si polštář z bažantího peří. “A co by se strhlo?” “Počkám ještě aspoň do té chvíle, až měsíc bude jako kolo,” povídá Rumcajs. Vyšel z jeskyně a zadíval se. Měsíc se ještě koulí mezi kopci jako v kolíbce. A Rumcajs stojí a měsíc se zvedá, až byl celý dokola kulatý. V tu chvíli zaslechl Rumcajs úpěnlivé vílí hlásky. Volá to od horní paseky.

“Nač jsem čekal, toho jsem se dočkal,” povídá Rumcajs. Probudil Cipíska, aby si zvykal na noční loupežnickou službu, a rychle se tam vypravili. Na pasece je víl ze tří polesí, ale pro Rumcajse s Cipískem nemá jediná ani očko. Všecky stojí okolo mladého doubku a volají: “Vstávej!” Pod doubkem leží večerní vítr. Celý je unavený a nejistý v nohách, jak se točil kolem sladkých divizen. “Vstávej a zahraj!” volají víly. Vítr jen leží a usmívá se, jako by máločemu rozuměl. Tak tu nebyl nikdo, kdo by na osikové listy zahrál studánkovým vílám muziku k velkému tanci. Rumcajs se na to dívá od kraje paseky a povídá Cipískovi: “Zle je.”

Když se i mírné studánkové víly nevytancují ze síly, bývá nedobře s vodou. Víly rozezlí vodu ve studánkách a po potocích to jde až do řek. A jsou povodně. “Zle je,” povídá Rumcajs. Ale dlouho nestál. “Já tu trochu ohlídám a ty se, Cipísku, rozběhni ke Kalvasovi, aby sem rychle přišel s basou.” Tou dobou Kalvas spokojeně vyspával tři nedospané bály. Cipísek mu zahrál pěstí na okno. “Kalvasi, vstávej!” A Kalvas z rozespalosti: “To tak.” “Rumcajs vzkazuje, že mu máš oplatit službu,” volá Cipísek. Ale Kalvas už zas byl v nejhlubším limbu. Cipísek vlezl oknem do světnice a vidí stát v koutě basu Basa spí a Kalvas spí, jako by ho nebudili.

A že byl k base taky smyčec, Cipísek ho popadl a pohladil basu po strunách. To všecko proti každému partesu. Basa vyletěla ze sna jako bouřka a vzbudilo to taky Kalvase. Když se Kalvas pořádně probudil, nebyl žádný neochota. Vzal basu na záda a Cipísek ho vedl do lesa Řáholce. Kolem které vody šli, každá byla na rozlití, tak netrpělivě čekaly studánkové víly na tanec. Když Cipísek a Kalvas s basou přiběhli na horní paseku, zavolal Rumcajs na víly, aby večerní vítr nechaly spát pod zeleným doubkem. Kalvas obkročil basu, Cipísek jí hlídal nožku, aby neuklouzla, a basa spustila. Vyhrávala všem studánkovým vílám k velikému tanci. Víly se vytancovaly ze síly a všem vodám bylo zas mírně.

Zdroj:http://pohadky-online.eu/cipisek/jak-se-rumcajs-s-cipiskem-postarali-vilam-o-muziku/