Jak se veverka vdávala

Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže.

„No, dobrá,“ pravila jednou veverka, „vezmu si tě za muže, ale musíš být hodný.“ Ježek jí z velké radosti vše slíbil. Pozval vlka a lišku za svědky, zajíce za družbu a srnku za družičku. Veverka byla nevěsta a ježek ženich.

Uspořádali velikou svatbu. Po oslavě šla veverka spát na smrk a ježek za ní. Lehli si do pelíšku a chtěli usnout.

„Ježku, odsuň se,“ vykřikla veverka, „tvoje bodliny jsou moc ostré!“

Ježek ji poslechl a trošku se posunul.

Veverka se opět ozvala: „Ježku, odsuň se ještě, tvé bodliny pořád píchají!“

Ježek poslechl a znovu se o kousek stáhl.

A veverka ho potřetí požádala: „Ježku, tvoje bodliny jsou pořád nepříjemné, odsuň se dál!“

Ježek poslechl a couval a couval. A najednou „lup“, vypadl z hnízda přímo na zem. Strašně se potloukl a veverka se stala vdovou. Od té doby už víckrát žádný ježek na strom nevlezl.

Veverka si vzala za muže veverčáka. Ani s ním nebyla spokojená a také ho vyhnala z hnízda. Ale veverčák byl šikovnější a nespadl na zem. Skočil na první větev. Tam se usadil a odtud se hádal se svou ženou.

Dodnes se neusmířili a křičí na sebe pokaždé, když se potkají.