Jak se z mravence pápěrky stal silák

Jednou se zatoulal mravenec daleko od mraveniště a našel tlustou housenku. Ležela tam docela bez života.
„To si mravenečkové pochutnají!“ zaradoval se mravenec a začal tahat housenku k mraveništi. To je ale dřina! Mravenec je malý, nepatří k rodu velkých černých mravenců, je z těch červených. A housenka je těžká, cesta hrbolatá a mraveniště někde daleko, předaleko.
Tahá mravenec svoje břemeno, z vršku sklouzne, z důlku ho sotva vytáhne. Už je celý upachtěný, ale moří se a namáhá. To bude lahůdka pro ty malé! A hned se mu vrátí síla a housenka je lehčí i cesta rovnější.
Jak tak táhne, potká ho beruška.
„Je to těžké, mravenečku? Počkej, já Ti pomůžu.“
Ále mravenec že ne, stačí na to sám. A přitom si myslí: Vždyť ty, beruško, taky nejsi žádný silák.
„Tak zaletím k mraveništi, aby Ti přišli na pomoc,“ nabízí se beruška.
„Ale ne, beruško, není třeba, dotáhnu to sám,“ povídá mravenec, třebaže už sotva dýchá.
Beruška zavrtěla hlavou a odletěla.
Mravenec oddechuje a mrmlá si:
„Musím ji dotáhnout sám. Ještě nikdy jsem nepřinesl do mraveniště takovou tlustou housenku. Ať všichni vidí, co jsem zač!“ A tahá a tahá přes hrboly a jamky. Housenka je čím dál těžší a mraveniště pořád daleko. Jen aby nepotkal nějakého velkého mravence, ještě by mu úlovek sebral. Ale nedá se, bude bojovat! Všichni kamarádi v mraveništi se mu smějou, že je nejslabší chudinka. Teď jim ukáže, kolik zmůže! Škoda že nevidí, odkud ji táhne.
Najednou housenka sklouzla do hluboké jámy. Jéjejéje, odtud ji, mravenečku, nevytáhneš! Ale mravenec se nevzdává. Tahá za hlavu, tahá za zadeček. Tíha je obrovská a jáma přehluboká. Už se mu zdá, že je to nad jeho síly. Že bude lepší zaběhnout pro pomoc. Ale ne, bez housenky se do mraveniště nevrátí! Začal snášet jehličí, větvičky a všechno to strká pod housenku. Jde to pomalu, ale housenka je pořád výš a výš. Až nakonec je tak vysoko, že ji mraveneček může přetáhnout přes okraj jámy.
Sláva, třikrát sláva! Teď už se cesta k mraveništi začíná svažovat dolů stráňkou. Už je to dobré, už ji dotáhne!
„Uvidíte, kamarádi, uvidíte! Už se mi nebudete smát!“
A opravdu, housenka putuje blíž a blíž k mraveništi, kde je plno hladovců.
Najednou mraveniště zpozornělo.
Co je to?
Vidí, jak se tlustá housenka posunuje dopředu. A když přiběhli blíž, vidí svého kamaráda, kterému říkali Pápěrka.
„Koukněte se! Pápěrka dovlekl takovou housenku jako ještě nikdo!“
A mraveneček Pápěrka roste hrdostí před očima. Tahá ještě houževnatěji než dosud. Kde se v něm bere tolik síly? A když mu chtěli pomoci, vzepře se:
„Ne, já sám až do mraveniště.“
Tak Pápěrka dotáhl tlustou housenku až k mravencům.
A všichni ho obdivovali a někdo vykřikl:
„Odteďka mu budeme říkat Silák!“
Nikdo se nesmál, nikdo neodporoval. A nejspíš mu tak budou opravdu říkat.