Jak šel Smrťák za kmotra

B yl jednou jeden sedlák, který měl dvacet čtyři dětí, a jednoho dne se mu narodilo pětadvacáté. Ostatní sedláci mu byli již dvakrát nebo třikrát za kmotra a dívali se na něj dost kysele, když slyšeli o dalším dítěti. Proto se nakonec vydal do světa, aby hledal kmotra. Prvního potkal Pánaboha, který by mu za kmotra rád šel, ale sedlák řekl: „Ne, tebe nechci, nadmíru držíš s bohatými a chudé necháváš často vyjít naprázdno.“ Když Pánbůh odešel, zvedl se vítr a řekl: „Vezmi za kmotra mne!“ „Tebe nemám teprve rád,“ odvětil sedlák: „ty jsi nejnespravedlivější, jednomu vyrveš dům, druhému stodolu, a pronásleduješ především chudé.“ Konečně se před ním objevil muž, který řekl, že je Smrt, a rovněž se nabídl, že by šel za kmotra. Tomu sedlák radostně přitakal, neboť smrt je spravedlivá; Nešetří ani bohaté, ani chudé, ani staré, ani mladé, kdo musí, musí.

 ři křtu stál tedy u hocha Smrťák a dal mu do vínku příhodný dárek, neboť sedlákovi řekl: „Nechej synka vyučit na doktora, nebude mu chybět na slávě a pacientech. Dal jsem mu dar, aby mne viděl u postele nemocných. Budu-li stát ve hlavách, tak musí nemocný umřít, ale objevím-li se v nohách postele, tak nemocný zůstane na živu. Budu u tvého syna stát tak dlouho, dokud bude tak spravedlivý a neústupný jako já sama smrt.“ Potom, co to Smrťák dopověděl, šel svou cestou.

 běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

 ak bylo předpovězeno, tak se také stalo. Chlapec vyrostl a měl podivuhodný dar, že uměl předpovědět, k jakému konci to s nemocným půjde, neboť viděl stát Smrťáka u jeho postele. Díky tomu se stal brzy světoznámým lékařem a proudil k němu všechen lid. Stál-li Smrťák v nohách nemocného, tak ho uzdravil, i kdyby jeho případ vyhlížel jakkoliv beznadějně. Stál-li ale kmotr u hlavy nemocného, zázračný doktor se do léčení vůbec nepustil a šel pryč.

 ednoho dne se stalo, že smrtelně onemocněl jeden bohatý hrabě ze sousedství; žádný lékař mu neuměl pomoci. Tak v nouzi poslali k zázračnému lékaři a prosili ho, zda by mohl přijít; pokud hraběte uzdraví, dostane za odměnu sto tisíc zlatých. Doktor přišel, ale když vešel do pokoje nemocného, ihned viděl, že žádná záchrana není možná, neboť Smrťák stál u hlavy nemocného, proto řekl: „Urovnejte své záležitosti, neboť záchrana není možná a musíte zemřít.“ Když hrabě viděl, že také zázračný doktor ho odmítá léčit, začal plakat a naříkat, zapřísahal ho při nebi i pekle, aby na něm vyzkoušel své umění, těch sto tisíc zlatých opravdu dostane. Tu se v Smrťákově kmotřenci probudila chtivost, a tak se rozhodl, že kmotrovi vyvede jeden kousek. „Dobrá,“ řekl: „když je to tak, pomohu vám.“ Zavolal čtyři sluhy, aby postel otočili. Hrabě byl nemálo překvapen, když mu zázračný doktor vysvětloval, že nyní bude zdravý jako řípa. Nejdříve ho měl za lháře, ale ukázalo se, že měl doktor pravdu, neboť hodinu od hodiny nabíral hrabě síly a za pár dní se docela zotavil. Zázračný doktor obdržel oněch sto tisíc zlatých do posledního haléře.

 ak se tak radoval ze své chytré lsti a rychle vydělaného bohatství, otevřely se dveře a vešel Smrťák. „Stal ses nespravedlivým,“ začal: „proto jsem pro tebe přišel, připrav se.“ Marně hledal doktor ty nejdůmyslnější výmluvy, Smrťák zůstal neoblomný, nakonec smutně řekl: „Tak mne alespoň nech pomodlit se poslední otčenáš, abych neodešel se svými hříchy.“ „Dobrá.“ řekl Smrťák a kmotřenec začal: „Otče náš, jenž jsi na nebesích.“ A potom byl klid. „Modli se dál.“ Pobízel ho kmotr. „Kdepak, to má čas.“ odvětil doktor: „Nyní nemám v úmyslu přeříkat otčenáš až dokonce.“ Tu Smrťák pochopil, že ho kmotřenec podruhé obelhal, a vztekle odešel.

 ylo to v čase žní, když jednoho dne musel doktor přes pole a tu uviděl v příkopu ležet umírajícího žebráka. „Pomodli se za mne, pomodli se za mne,“ volal nešťastník slabým hlasem: „aby moje hříšná duše přišla do nebe! Pomodli se alespoň otčenáš, pro smilování!“ Doktorovi se ubohého muže z celého srdce zželelo, a aby ho potěšil, pomodlil se otčenáš. Ale sotva zazněl jeho Amen!, tu se žebrák zvedl, zasmál se a zvolal: „Nyní jsi můj a musíš jít se mnou!“ Ten žebrák byla Smrťák, který se chytrému kmotřenci dostal na kobylku taktéž lstí.

 i dva šli dál společně, dokud nepřišli k vysoké, převysoké hoře. „Tady ti ukážu něco drahocenného, co je nade všechny drahocennosti.“ řekl Smrťák a vedl kmotřence skrze bránu dovnitř hory. Uvnitř hořely tisíce a tisíce svíci, až všechna ta záře oslepoval oči. „Kde to jsme?“ zeptal se zázračný doktor. „Jsme v sále, kde hoří svíce všech lidí. Tady je tvoje.“ řekla kmotr. Tu lékař uviděl, že jeho svíce je docela malá, jen koneček svíčky, kterému hrozí každou chvíli vyhasnout. „To nemá žádnou vysokou svíci?“ zvolal vyděšeně. „Měl jsi vysokou, průzračnou svíci,“ odvětil kmotr: „ale tu jsi daroval bohatému hraběti, když jsi mne obelhal.“ Tu vyděšený kmotřenec popadl jednu jasně zářící dětskou svíci, aby ji postavil na svoji dohasínající, ale bylo příliš pozdě. Dříve než to došlo tak daleko, jeho svíce uhasla a on padl mrtev k zemi.

 o měl z toho, že obelhal smrt.

Autor:Ulrich Jahn

Zdroj:http://pohadky.org