Jurova lžipohádka

Chci Vám něco vyprávět o zemi, kde jsem nedávno byl:
Viděl jsem tam letět dva pečené kohoutky, letěli rychle jako střely. Břicha měli obráceny k nebi a nohama vzhůru. Záda tedy pak brala k peklu směr. Tak mne to překvapilo, že jak jsem se vykláněl z okna, abych to lépe viděl, tak jsem spadl ze třetího patra až do pátého .....
Hned druhý den jsem viděl plavat po řece mlýnský kámen a s ním kovadlinu, plavaly pomalu a tiše a seděla tam ropucha, co měla v břiše radlici a s chutí pojídala ledovou tříšť. No a jak pak byla studená, tak jsem si ji dal do podpaží, abych se z toho divu nezpotil. A ona byla ráda, říkala, že se aspoň zahřeje a nedostane z toho škytavku.
Pak jsem viděl tři chlapy, kteří chytali na poli zajíce. Kráčeli mezi hroudami na chůdách a odráželi se berlemi. Jeden byl hluchý, druhý byl slepý, ten třetí byl němý a jaký byl ten čtvrtý, se ptáte? Nu ten byl přeci chromý. A ptáte se ještě, jak toho zajíce chytili? Inu chytře, jen poslouchejte.
Ten slepý viděl zajíce přes pole pelášit jako první, ten němý zakřičel na toho chromého, který ani malou chvíli nelenil a zajíce za krk popadnul.
Také jsem pak viděl několik lidí, co chtěli po zemi plout. Napjali plachty hned jak přestal vítr foukat a začali do nich foukat sami. Pluli skrze široširá pole, až dopluli na jednu vysokou převysokou horu a tam se pak bídně utopili.
Pak jsem viděl raka, jak chytal zajíce v trysku; vysoko na střechách jim tam přebývají krávy; a mouchy tam mají velké jako kozy, tak Vám pravím.
Jednou zase přišla jedna veliká, převeliká buvolí kráva k malému potůčku, a jelikož měla neuhasitelnou žízeň, pila a pila bez ustání. V tom potůčku žila drobounká rybka, která byla stále veselá, hopsala a poskakovala a hrála si s blyštivými kamínky. A ta rybka se bála, že buvolí kráva vypije všechnu vodu a zavolala na ni:
„Proč tolik piješ? To tu mám zůstat na suchém písku a bídně zahynout? Poslouchej, kvůli Tobě tu přeci neumřu!“
Ale kráva posměšně zabučela:
„Pche, Ty prťavá šňupko, zrovna o Tebe se budu bát! Jen si dej pozor, ať Tě nespolknu!“ a pila dál a dál, až všechnu vodu vypila.
No to se ovšem ta rybka velmi a velmi rozhněvala, vyskočila vzhůru a to velikánské zvíře naráz spolkla.
No nestalo se té krávě po právu? Proč pak té ubohé rybce vodu vypila a ještě se ji tak vysmívala?

A teď otevřeme okno, aby mohly ty lži vyletět rychle ven.