Knížka

Byla jedna pohádková knížka. Byly v ní pohádky, které mají děti moc rády. Také si ji děti pořád četly, ale jí to nestačilo. Chtěla, aby si děti četly jenom ji a žádné další knížky. Zlobila se, když sáhly v polici po jiné, žárlila na ně, a tak jednou ta knížka dostala nápad a já myslím, že to byl pěkně hloupý nápad. Všechny pohádky změnila. Vymýšlela si nové zápletky a co hlavně. Všechny pohádky skončily špatně. Červenou Karkulku ani babičku nikdo nezachránil, Budulínek zůstal napořád v liščím doupěti, Smolíčka Pacholíčka jelen neslyšel a takto to bylo ve všech pohádkách.

„Tak, řekla si ta knížka,“teď jsem zajímavá, teď si budou číst jenom mě.“pousmála se a lákala děti, aby si jí četly. „Přečtěte si mě, jsou tu krásné pohádky, uvidíte. Mnohem hezčí než v těch ostatních knížkách.“

Co myslíte? Líbily by se Vám takové pohádky?

Mně taky ne. V pohádkách má dobrou zvítězit nad zlem a všechno má dobře dopadnout.
A opravdu, knížku si nakonec přestaly číst úplně všichni. O takové pohádky nikdo nestál.
„Jste hloupí, zlobila se knížka, ale nebylo jí to nic platné. Nakonec zůstala stát v polici nikdo si ji nevšímal a ji to začalo mrzet. „Asi jsem si neměla začít vymýšlet, teď se nikomu nelíbím.“ Ale já vím, co udělám. Zase to dám dopořádku“ a změnila pohádky zpátky zase tak jak byly a zvolala na děti “ haló, už si mě můžete zase číst, všechny mé pohádky jsou zase hezké.“

Ale děti jí nevěřily. Jak by mohly, to samé říkala i předtím. Získat si zpátky důvěru není lehké. A nebylo.

Ještě dlouho potom ji nikdo nečetl až jednou přišla holčička a zeptala se:“opravdu si nevymýšlíš? Jsou tvé pohádky zase takové jako předtím?“
„Ano“, odpověděla knížka a holčička ji otevřela. Knížka se jí líbila, všechny pohádky v ní skončily dobře jako v pravých pohádkách. Řekla to ostatním dětem a ony si ji začaly zase znovu číst.