Koblížek

Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dědeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihy. A tak šel za babičkou a poprosil ji: 
„Babičko, prosím Tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.“ 
A babička mu ho usmažila. Vzala trochu mouky, trochu smetánky, vajíčko a cukr, udělala těsto a na másle koblížek usmažila. Pak ho položila na okno, aby vychladl. 

Jenže koblížek byl neposeda. Chvíli kouká nalevo, chvíli napravo, támhle je louka a tam ves, tam je cesta, za ní les. A už se po té cestě kutálí pryč. Kutálí se kolem té louky, až do lesa. A potká zajíce: 
„Koblížku, koblížku, já Tě sním!“ A už se olizuje. 
„Nejez mě, zajíčku, zazpívám Ti písničku.“ Zajíc nastražil uši a koblížek se dal do zpěvu:

„Já jsem koblížek, 
z mouky dělaný, 
smetanou mísený, 
na másle smažený, 
na okně chlazený. 
Dědovi jsem utekl, 
babičce jsem utekl, 
a Tobě, zajíčku, 
uteču taky!“

A kutálel se, až se za ním prášilo. Než se zajíček vzpamatoval, byl už koblížek pryč. 
Kutálel se dál a potkal šedého vlka. Vlk byl stále hladový, jako každý správný vlk, a tak zastoupil koblížkovi cestu a povídá: 
„Koblížku, koblížku, já Tě sním!“ A cení zuby. 

„Nejez mě, vlku, zazpívám Ti písničku.“ Vlk zavřel tlamu a koblížek se dal do zpěvu:

„Já jsem koblížek, 
z mouky dělaný, 
smetanou mísený, 
na másle smažený, 
na okně chlazený. 
Dědovi jsem utekl, 
babičce jsem utekl, 
zajíčkovi jsem utekl, 
a Tobě, vlku, 
uteču taky!“

Kutálel se dál a potkal medvěda huňáče. Medvěd rád sladké a tak se zálibně dívá na koblížka a povídá: 
„Koblížku, koblížku, já Tě sním!“ A už natahuje tlapy. 

„Nejez mě, medvěde, zazpívám Ti písničku.“ Medvěd se posadil a koblížek se dal do zpěvu:

„Já jsem koblížek, 
z mouky dělaný, 
smetanou mísený, 
na másle smažený, 
na okně chlazený. 
Dědovi jsem utekl, 
babičce jsem utekl, 
zajíčkovi jsem utekl, 
vlkovi jsem utekl, 
a Tobě, medvěde, 
uteču taky!“

Kutálel se dál a potkal lišku chytračku. A ta k němu hned běží: 
„Vítám Tě, koblížku! Jak jsi hezoučký, kulaťoučký, červeňoučký!“ 
A koblížek se začervenal ještě víc a byl rád, že ho liška pochválila, a hned spustil svoji písničku:

„Já jsem koblížek, 
z mouky dělaný, 
smetanou mísený, 
na másle smažený, 
na okně chlazený. 
Dědovi jsem utekl, 
babičce jsem utekl, 
zajíčkovi jsem utekl, 
vlkovi jsem utekl, 
medvědovi jsem utekl, 
a Tobě, liško, 
teprve uteču!“

„To je ale krásná písnička,“ povídá liška a naklonila se ke koblížkovi, „ale já už jsem moc stará a nějak špatně slyším. Vyskoč, posaď se mi na čumák, ať Tě lépe slyším. A zazpívej ji ještě jednou a hlasitěji.“ 
Koblížek byl ještě radši. Líbím se jí já a líbí se jí i má písnička. Vyhoupl se lišce na čumák a zazpíval:

„Já jsem koblížek, z mouky.“

A liška udělala HAM! a snědla ho. Z toho plyne, milé děti, poučení toto:

Když si koupíte k snídani koblížek, 
dejte si pozor na lišky.