Koblížek: Ježečku, pojď se schovat!

Dnešní den byl takový ten přesně podzimní, jako v poslední době všechny. Za okny padal déšť, listí už také dávno leželo na zemi a sluníčku se do takové zimy vůbec nechtělo vykukovat z teplých mráčků.

Koblížek se svými kamarády na dnešek plánoval velkou soutěž v malování štětečkem. Každý si mohl vybrat, jestli bude malovat vodovkama nebo temperama. To už záleželo také na tom, na co a co se bude malovat. Ale to ještě nevěděl ani některý z našich kamarádů. No, ono vlastně ani není třeba, rozmýšlet si to předem. Stejně je času habaděj a tak si tím rozmýšlením alespoň můžou kamarádi zkrátit čas.

,,To je škoda, že zase prší. Budu muset jít schovat lavičku, aby nám přes zimu nepopraskala. Neměl bych si na jaře na čem číst pohádky," posteskl si nahlas ve svém domečku Koblížek. Oblékl si teplou vestičku, nandal si místo kloboučku čepici a šel ven. Jak tak tahal lavičku od zídky pryč, všiml si, že se pod ní krčí malá ježčí rodinka. Byla to maminka se dvěma malýma ježečkama. ,,Copak se tady tak krčíte, kamarádi?" Vzal jednoho z mláďátek do tlapek a pohladil ho po bodlinkách. Vypadalo to, že všichni tři už usnuli do zimního spánku. Tak ho Koblížek položil zpátky a nechal je v klidu podřimovat. Dodělat začatou práci a šel si domů udělat na zahřátí velký hrnek kakaa.

Kolem druhé hodiny se začali scházet: Vendelín, Johanka, Vendulka, Lubíček i Flíček. Koblížek jim vyprávěl o ježčí rodince a tak se všichni, ještě před malováním, zašli na ně podívat. A opravdu, tři kuličky byly na tom samém místě, kam je Koblížek položil. Chvilku se na ně kamarádi dívali a pak už šli do domečku dělat to, na co se už dlouho těšili. Koblížek maloval temperama na kamínky, Vendulka si vzala červenou vodovku a snažila se vybarvit papírového dráčka, kterého společně vyrobili. Lubíček i s Vendelínem malovali temperama na papír velkou pohádkovou knížku. Johanka s Flíčkem zatím přemýšleli, co by mohli vytvořit. Když v tom je něco vyrušilo. Pod okny se jen ozývalo: dup, dup, dupy, dup. To se celá ježčí rodinka přemísťovala do lepšího "poleženíčka". Naši kamarádi na ně koukali z okna a když se ježečci schovali, řekli si naši kamarádi, že budou malovat právě tyhle bodlinky. A kdo vyhrál soutěž? No přeci všichni, protože se to všem moc, moc povedlo.

Tak dobrou noc...

Zdroj:http://koblizek.somee.com/clanek.asp?rub=16&cl=71