Koblížek: Pan drak

Dnešek byl takový opravdu povedený podzimní den, kdy sluníčko svítilo svými posledními teplými paprsky a všude panovala dobrá nálada. I vítr byl dnes příjemný, tak akorát silný na pouštění draků.

"Koblížku, Koblížku!" volal už z dálky směrem k domečku Vendelín. "Půjdeš s námi pouštět draky? Máme už každý svého přichystaného a chceme udělat závody, který doletí nejvýš." Koblížek vyšel ven a řekl: "Nezlob se, Vendelíne, já s vámi ale nemohu jít. Žádného papírového kamaráda nemám. Toho co jsem pouštěl před rokem mi potrhali větve stromů." "Nebuď smutný, pojď se tedy alespoň dívat, bude určitě legrace." A tak šli.

Došli na velkou louku, kde už byla Vendulka, Lubíček, Flíček i ostatní kamarádi. Každý držel v ruce provázek a vzhlížel někam do výšky, kde se nejspíš už proháněli jejich draci. Koblížek trochu posmutněl, když uvidět tolik krásných a barevných poletujících draků.

Soutěž začala za chvilku. "Leť, ještě výš, leť!" volala Vendulka a utíkala dolů po louce. Všichni za ní a Koblížek se také snažil bězet současně s ostatními. Ale nějak ho nemělo co hnát, a tak se stalo, že zůstal o kousek pozadu. Vtom si všiml, že se cosi barevného třepotá vysoko v koruně stromu a nějak se tomu nechce dolů. "Co tam děláš, dráčku?" zavolal Koblížek. "Nemůžu odsud dolů, uvízl jsem mezi větvemi." odpověděl z té výšky. "Tak já ti hned pomůžu." odpověděl zpátky náš kamarád. Trvalo mu pěknou dobu, něž pána z papíru sundal na zem, ale teď už spolu běží společně s ostatními strání dolů a vypadá to, že asi vyhrají.

Tak jim můžete, děti, držet palce a až budete usínat, určitě už Koblížek se svým drakem budou doma a budou si prohlížet vyhranou cenu. Tak dobrou noc...