Koblížek ruměný

Byli spolu dědoušek a babička. Jednou dědoušek povídal: 
„Babičko, usmaž koblížek!“ 
„A z čeho? Vždyť nemám ani krapítek mouky.“ 
„Jen jdi, vysmejči moučnici, vymeť sýpku, na jeden koblížek se mouka určitě najde.“ 
Babička vzala peroutku, vysmejčila truhlu, vymetla sýpku a podařilo se jí nabrat tak dvě hrstky mouky. 
Přidala trochu smetany a zadělala na koblížek. Potom ho usmažila na másle a položila na okýnko, aby vystydl. 
Koblížek ležel na okně. ležel, ani se nehýbal, až mu začala být dlouhá chvíle. 
Zavrtěl se, seskočil z okna na lavici, z lavice na podlahu, po podlaze ke dveřím, odtud přes práh do síňky, ze síňky na zápraží, ze zápraží na dvoreček, z dvorečka hup za vrata a už se kutálel, kutálel dál a dál po cestě. Jak se tak kutálel, potkal zajíce. „Koblížku, koblížku, já Tě sním!“ 
„Ušetři mě, zajíci ušáčku, když mě nesníš, pěkně Ti zazpívám:

Já, koblížek ruměný, 
v moučnici smejčený, 
na sýpce metený, 
na vále hnětený, 
na kamnech smažený, 
na okně chlazený, 
utekl jsem dědouškovi, 
utekl jsem babičce 
a Tobě ušáku také uteču!“

A než se zajíc vzpamatoval, byl pryč. 
Jak se tak kutálel, potkal vlka. 
„Koblížku, koblížku, já Tě sním!“ 
„Ušetři mě, vlčku šedobočku, když mě nesníš, pěkně Ti zazpívám: Já, koblížek ruměný, 
v moučnici smejčený, 
na sýpce metený, 
na vále hnětený, 
na kamnech smažený, 
na okně chlazený, 
utekl jsem dědouškovi, utekl jsem babičce, 
utekl jsem ušákovi a Tobě, vlku, taky uteču!“

A než se vlk vzpamatoval, byl pryč. 
Jak se tak kutálel přes les, potkal medvěda. 
„Koblížku, koblížku, já Tě sním!“

„Jakpak bys mě mohl sníst, medvěde nemotoro? 
Já, koblížek ruměný, 
v moučnici smejčený, 
na sýpce metený, 
na vále hnětený, 
na kamnech smažený, 
na okně chlazený, 
utekl jsem dědouškovi, 
utekl jsem babičce, 
utekl jsem ušákovi, 
utekl jsem vlkovi 
a Tobě, medvěde, taky uteču!“ 
A než se medvěd vzpamatoval, byl pryč.

Jak se tak kutálel, potkal lišku. 
„Dobrý den, koblížku! Ty jsi ale hezoučký. A jaký jsi ruměný! Kampak pospícháš?“ 
„Ále, jen se tak kutálím po cestičce.“ 
„Zastav se na chvíli! Zazpívej mi něco!“ 
Koblížek byl šťastný, že ho liška pochválila, a tak se zastavil a dal se do zpěvu:

„Já, koblížek ruměný, 
v moučnici smejčený, 
na sýpce metený, 
na vále hnětený, 
na kamnech smažený, 
na okně chlazený, 
utekl jsem dědouškovi, 
utekl jsem babičce, 
na kamnech smažený, 
na okně chlazený, 
utekl jsem dědouškovi, 
utekl jsem babičce, 
utekl jsem ušákovi, 
utekl jsem vlkovi, 
utekl jsem medvědovi 
a Tobě, liško, taky uteču!“

„Děkuju Ti, koblížku,“ povídala liška. „Ta Tvoje písnička je opravdu moc pěkná. Mohla bych ji poslouchat od rána do večera. Buď tak hodný, posaď se mi na jazyk a ještě jednou mi ji zazpívej!“

Koblížek seskočil lišce na jazyk a ta chramst! a slupla ho.