Koblížek: Velký vítr

Letošní zima je celá taková podivná, nenapadlo moc sněhu a fouká pořád vítr. Naši kamarádi, včetně Koblížka, se moc těšili, že si zase zasáňkují, postaví sněhuláky a bunkry a hlavně, že si zahrají zase koulovanou. Jenže když není sníh, musí se bez všech těchto her obejít. Je to sice škoda, ale nedá se nic dělat.

Jednou ráno, když se Koblížek probudil, byl venku ještě větší vítr, než předešlé dny. Koblížka to trochu vylekalo, ale potom si řekl, že by se vlastně nemělo nic stát, že všechno s kamarády přivázal. Jenže po chvilce, kdy si dopíjel čaj od snídaně, začalo venku něco hrozně moc rachtat. „Co to jen může být?“ přemýšlel trochu překvapeně Koblížek. Oblékl si kulíška s bambulí a šálu a šel se za tím podivným zvukem podívat ven. Moc se mu do toho nečasí, jak říkal ošklivému počasí, nechtělo, ale byl opravdu zvědavý.

Chvíli mu trvalo, než to spatřil. Úplně nahoře u komínu se zachytila velikánská větev, která se doslova proháněla po střeše Koblížkova domečku. A to byl ten zvuk, který byl slyšet široko daleko. Koblížek šel zase domů a počkal, až odpoledne dorazí kamarádi.

Ti se divili, jak se tam ta větev vůbec dostala, protože široko daleko žádný strom nebyl. „Asi ji přivál ten obrovský vichr, který se nám přehnal nad vesničkou včera v noci. Jenže jak ji sundáme?“ dumal Flíček.

Kamarádi si zatím dali ještě kakao s koláčem a při tom přemýšleli. Najednou to zarachotilo o trochu víc a to už všichni viděli, jak přímo před okno spadla ona větev ze střechy. „Tak to je bezva, alespoň ji nemusíme složitě sundávat,“ radovali se všichni a šli si přidat koláč, protože se Koblížkovi tentokrát obzvláště vyvedl. Byl posetý borůvkami, které si Koblížek schoval v mrazničce ze srpnové sklizně. Ale teď už se pohodlně zachumlejte do postýlek a nechte si něco hezkého zdát.

Dobrou noc …

Zdroj:http://koblizek.somee.com/clanek.asp?rub=16&cl=200