Koblížek: Výlet balónem

Ačkoliv jaro teprve začíná, byl dnešní den opravdu krásný. Svítilo sluníčko a tak není divu, že jeho paprsky Koblížka z postýlky doslova vytáhly. Večer si sice říkal, že si dnes přispí, ale připadalo mu škoda tak hezké ráno proležet.

A co že mají na dnešek ti naši kamarádi nachystáno? Že netušíte, děti? Tak já vám to povím. Chtějí si udělat celodenní výlet s balónem. Než ale vyletí mezi mráčky až ke sluníčku, musí si svoje vznášedlo teprve připravit.

"Musím si pospíšit, v klubovně už na mě budou všichni čekat. Že mi to vždycky tak dlouho trvá, než vyrazím. Budu se muset polepšit," říkal si Koblížek a už utíkal za Flíčkem, Lubíčkem, Johankou, Vendulkou i Vendelínem.

"Už jde Koblížek, ale Lubíček asi zaspal," volala Vendulka. "Ještě chvilku počkáme a pak půjdeme k němu do domečku, podívat se, kde se zdržel. Snad to stihneme," uvažovala nahlas Johanka. "Nebojte, však on dorazí," uklidňoval je Vendelín. A opravdu, malou chviličku za Koblížkem přiběhl i Lubíček. Všem se moc omlouval, že na něho museli čekat. Teď už nikdo nechyběl a tak se mohlo začít.

Proutěný koš, ve kterém všichni poletí, mají už hotový, teď ještě nafouknout balón a pak už vyrazí. Jenže ouha, nikdo z výletníků netušil, jak to bude těžké. "Koblížku, co budeme dělat, když nám to nejde nafouknout?" "Asi budeme muset dojít pro pumpičku, protože je toho na foukání pusou moc. To nezvládneme ani když se budeme střídat," odpověděl Vendulce. Jak řekl, tak i udělali a potom šlo plnění balónu vzduchem jako po másle.

Ale abyste si, děti, nemyslely, naši kamarádi nepoletí jen tak nějakým balónem. Do výšek je bude vynášet balónek, jaký si můžete koupit na poutích, takový ten malý, který si opravdu vy dokážete nafouknout pusinkou. Koblížek i ostatní jsou totiž malincí a tenhle "vzduchobalónek" jim bude stačit.

Bylo právě poledne, když bylo všechno hotové. "Tak nasedat a vyrážíme!" zvolal Lubíček. Všichni pospíchali, aby už konečně mohli vyletět za sluníčkem.

"To je ale krása," zvolali všichni společně. Byl to rozhled do širokého okolí, co všichni obdivovali. Sluníčko jim přálo a větřík je popoháněl pomaloučku dál, aby se mohli podívat do všech koutů své vesničky hezky z výšky.

Den se pomalu chýlil ke spánku a tak i naši kamarádi zamířili ke svým domečkům. Když přistáli na zem, vylezli z proutěného koše a šli uložit balónek. Všem se výlet tak moc líbil, že si ho někdy určitě zase zopakují. Ale to zase bude jiná pohádka, tak dobrou noc, děti.

Zdroj:http://koblizek.somee.com/clanek.asp?rub=16&cl=68