Kohout, kočka a myš

Rozhodla se malá myška, že půjde do světa. Zabalila si na cestu nějaké jídlo, pečlivě zamkla dveře a vydala se do neznáma. ,, Jaký je ten svět nádherný,´´ vzdychla si. Tak vysoké stromy, zvlněnou krajinu, květiny a motýly její oči ještě neviděly. Putovala dál, až celá unavená došla k venkovské chalupě. Když poobědvala to, co si vzala s sebou, pomyslela si, že by se mohla podívat, co to je za divnou stavbu.

Vešla na dvůr statku. Vykulila údivem oči: přímo před ní byla dvě podivná zvířata, jaká nikdy předtím neviděla. Jedno, velké a hezké , mělo čtyři nohy a hebký kožíšek. Nádherné bílé fešácké fousky mu dodávaly slavnostní a vážný výraz. Postávalo u zdi. Druhý tvor, dvounohý, měl červené, žluté a zelené peří a divoký, zlý pohled. Na hlavě s červeným hřebínkem měl dvě kruté oči, které upíral na malou myšku.

..Jak se máte, pane?´´ zeptala se zdvořile myška. Připadala si hloupě, že nezná neznámého jménem. Ale opeřený tvor jednoduše nafoukl hrudník a nahlas zavolal:,, Kykyrykýýýý!´´ Vykročil přímo k myšce, která tu stála ztuhlá strachy. Viděla jen velký žlutý zobák, který se k ní skláněl.

,,Musím už jít!´´ vypískla, zavrtěla ocáskem a rychle utíkala, co jí nohy stačily. Zahlédla ve zdi díru a vběhla do ní. Uvnitř se na ni upíraly tři udivené pohledy. ,,Kde ses tu vzala?´´ zeptala se zvířátka. ,,Přišla jsem...,´´ odpověděla myška a popadala dech, ,,z velké dálky. Kdepak to jsem?´´

,,To je náš  dům. Jsme polní myši. Co se stalo?´´ Myška jim vyprávěla o zvířatech, která potkala na dvoře statku: jedno hezké a neškodné, druhé pestrobarevné a divoké. Tři polní myšky se rozesmály. ,,Uklidni se,´´ řekli jí. ,,Dej si hrneček kávy. Nevíš, jakému nebezpečí jsi unikla. Tvor, kterého ses polekala, je jen kohout, ale ten milý a neškodný je náš smrtelný nepřítel kocour! Kdyby tě byl zahlédl, nebyla bys tady a nevyprávěla nám svou příhodu. Jak vidíš, nemůžeš vždycky soudit jen podle kabátu.´´

Autor:neznámý

Zdroj:Zlatá sbírka pohádek