Kozí pohádka

 Povídej mi pohádku! -
- Povím, jako po drátku.

Jak si vlk na kozu hrál,
jak se pak sám kozy bál,
jak se vlku všichni smáli,
v rybníku ho vykoupali.
Ten ti ale vypadal! -

- A teď pěkně po pořádku. -
- To musíme na zahrádku.

Tam je kozí domeček,
vrátka, na nich zámeček.
Máma koza právě vstala,
klobouk šňůrkou přivázala
a že půjde pro zelí.

Svým kozlátkům přikázala:
"Kozlátka, má děťátka,
dejte pozor na vrátka!
Buďte hodná! - mek mek mek!
Zavřu vrátka na zámek.
Zlý vlk ať si stojí venku,
já se vrátím za chvilenku."

Máma koza šla a šla
a takhle si zpívala:
"La la la – mek mek mek,
mám já sedm kůzlátek.

První bílé, druhé černé,
třetí pěkně dvoubarevné,
čtvrté celé střapaté,
páté strakamakaté,
šesté – to je kozlíček,
sedmé mámin mazlíček." -

- Tak, a teď zas o vlkovi. -
- Kdo se moc ptá, moc se doví.

Bradu bílou od smetany,
mašlemi byl omotaný,
šišky místo kozích rohů,
punčochu na jednu nohu,
málem si i mečet zvyk
a šlapal si na jazyk:

"To jsem já, bradička bílá!
Otevřte, kůzlátka milá.
Nesu sladké zelíčko,
tak otevřte maličko!"

- A kozlátka otevřela?
Jak to s nimi dopadne? -

- První chtělo, druhé ne,
jéje, to ti byla mela!
Nakonec se pohádala.
A do toho - kde se vzala,
máma koza zadupala. -

- A co vlk? -
- Ten utíkal!
Kdo ho viděl, hned se smál.
Smáli se mu ježci, lišky,
veverky i malé myšky.
A jak běžel, zakop, spad,
plác! a rovnou do rybníka!
Smála se mu i ta štika.
To vám bylo divadlo! -

- A jak to dál dopadlo,
s veselými kůzlátky? -

- Halí belí - snědla zelí,
ještě zbylo na neděli.