Král a jeho šašek

Jeden král měl koně, který ho zachránil v několika bitvách, ale právě tím se kůň schvátil. Nemohl na nohy, kulhal a král rozhodl, že ho nechá na odpočinku. Dal přísný rozkaz, aby ve stáji koně dobře opatrovali, aby dostával nejlepší oves i seno, a řekl vrchnímu štolbovi:
„Kdo mi přinese zprávu, že kůň pošel, propadne katovi!“
Koni se několik let dobře dařilo, ale jednou se rozstonal a za několik dní bylo po něm. Vrchní štolba byl zoufalý, protože věděl, jak se král rozzlobí, až se dozví, co se s koněm stalo. Smutně seděl před konírnou, vtom šel kolem králův šašek a ptal se ho, co ho trápí? Vrchní štolba řekl:
„Milý brachu, jak bych nebyl smutný? Víš, jak má král svého koně rád, a víš snad také, co král řekl: kdo mu první podá zprávu o tom, že kůň pošel, propadne katovi. Kůň leží ve stáji mrtvý, já to musím králi oznámit, ztratím službu a snad i hlavu.“ šašek vrchního štolbu těšil, aby nezoufal, a slíbil, že to nějak spraví po dobrém. Sebral se, šel ke králi a řekl:
„Milostivý pane, víš-li co nového?“
„Copak,“ smál se král, „asi nějaké Tvé šaškovství!“
„Žádné šaškovství, nesu vážnou novinu. Tvůj milý kůň, co tu je v konírně na odpočinku, nežere, nedýchá a nehýbá se!“ Král se rozhněval a vykřikl:
„Tedy pošel?“ šašek chvilku mlčel a pak řekl:
„Milostivý králi, vzpomeň si, jaký trest jsi ustanovil pro toho, kdo Ti první řekne, že kůň pošel. Co teď? Potrestáš sama sebe tím trestem?“ Král se zamyslel, potom se smířil se zprávou o koni a šaškovi dal dobrou odměnu.