Královský dar

Byl jednou jeden král a byla jednou jedna královna a ti se tolik milovali, že to svět ještě neviděl. Jednoho dne však královna ulehla a už více nevstala. Každý den chodil král k jejímu hrobu a tam světu žaloval na svoje hoře. Jednoho dne ho potkala nějaká stařenka a ta se ho ptala, proč je tak smutný. „Ty to nevíš? Umřela mi královna.“ podivil se král. „Nevím, panáčku, nevím, přicházím z daleka. Byla jsem za třikráte sedmero vysokými horami, sedmero hlubokými moři a sedmero černými lesy, kde žijí tři podivuhodné princezny.“ Od toho dne král myslil na ty princezny, zda jsou krásné, zda jsou bohaté a zda by mu mohly nahradit jeho královnu.Za nějaký čas mu jeho zvědavost už nedala spát, předal vládu svým rádcům a vydal se na cestu za podivuhodnými princeznami.

Překonal sedmero vysokých hor, přeplul sedmero hlubokých moří a přešel sedmero černých lesů, když tu přišel k překrásnému zámku, kde bydlila překrásná princezna. „Co mi neseš králi?“ „Nesu ti svoje hoře, umřela mi moje milovaná žena a já hledám tu, která ji nahradí.“ „Nechci tvoje hoře, králi. Ale za sedmero horami, sedmero moři a sedmero lesy bydlí moje mladší sestra, možná ta tvoje hoře unese.“ Tak se král vydal na další cestu.

Překonal sedmero vysokých hor, přeplul sedmero hlubokých moří, přešel sedmero černých lesů a přišel k ještě krásnějšímu zámku, ve kterém bydlela ještě krásnější princezna. „Co mi neseš, králi?“ „Nesu ti svoje hoře, umřela mi milovaná žena a já hledám tu, která by ji nahradila.“ „Nechci tvoje hoře, králi. Ale za sedmero horami, za sedmero moři a sedmero lesy žije moje mladší sestra, možná ta tvoje hoře unese.“ Tak se král vydal na další cestu.

Překonal sedmero vysokých hor, přeplul sedmero hlubokých moří a přešel sedmero černých lesů a přišel k ještě krásnějšímu zámku, ve které bydlela princezna, která byla ošklivá jako noc. „Co mi neseš králi?“ A králi se nad tou ošklivostí zachvělo srdce a zašeptal: „Ach, moje srdce.“ „Přijímám ten dar, králi, a ráda se stanu tvojí ženou.“ usmála se princezna. Tak se král vydal s nevěstou na zpáteční cestu.

Přešli sedmero černých lesů, přepluli sedmero hlubokých moří a překonali sedmero vysokých hor, když přišli k zámku prostřední princezny. „Co mi neseš králi?“ „Nic ti nenesu, sobě vezu nevěstu ošklivou jako noc.“ „Ta unese tvé hoře?“ „Ne, mé srdce.“ řekl král a vydal se na další cestu.

Přešli sedm černých lesů, přepluli sedm hlubokých moří a překonali sedmero vysokých hor, když dorazili k zámku nejstarší princezny. „Co mi neseš králi?“ „Nic ti nenesu, sobě vezu nevěstu ošklivou jako noc.“ „Té si dal své hoře?“ „Ne, své srdce.“ odvětil král a vydal se s nevěstou dál.

Přešli sedmero černých lesů, přepluli sedmero hlubokých moří a překonali sedmero vysokých hor, když dorazili do zámku, kde bydlil král. Král svolal svoje rádce a řekl jim: „Toto je moje nevěsta a vaše budoucí královna.“ A srdce rádců se při pohledu na tu ošklivost zachvěla a oni šeptali: „Ach, naše srdce.“ A tu se princezna usmála a řekla: „Přijímám vaše dary a stanu se vaší královnou.“ A byla svatba, na které se sešlo celé království. A kdo pohlédl na novou královnu, tomu se nad tou ošklivostí zachvělo srdce a ten zašeptal: „Ach, moje srdce.“

A od těch dob bylo toto království tím nejšťastnějším královstvím na světě, protože všichni lidé v něm dali svoje srdce své královně. A nebylo mezi nimi vády a nebylo mezi nimi zlých skutků, neboť až do konce svých dnů královna ošklivá jako noc střežila jejich srdce jako ty nejvzácnější dary.