Kráva Hnědka

V jedné daleké říši žili car s carevnou a ti měli jedinou dceru Marju. Když carovi zemřela žena, oženil se podruhé a vzal si za ženu ježibabu. Ježibabě se narodily dvě dcery, jedna se dvěma očima a druhá se třema. Macecha neměla ráda princeznu Marju, proto ji poslala pást krávu Hnědku a dala jí s sebou jen suchou skývu chleba.
Princezna přišla na širé pole, poklonila se krávě Hnědce, popila, pojedla a dala si do vlasů květiny. Celý den tak chodila za Hnědkou jako paní. Večer se jí opět poklonila a hnala ji z pastvy domů. Krajíc chleba přinesla zpátky a položila ho na stůl. Co ta holka jedla? myslí si ježibaba. Druhého dne dala Marje zase krajíc a poslala s ní svou nejstarší dceru:
„Dávej dobrý pozor, co bude Marja jíst!“
Přišly na širé pole. Princezna Marja povídá:
„Pojď, sestřičko, já Ti povískám hlavičku.“ Začala ji vískat a tiše říká:
„Spi sestřičko, spi, zavři obě očka svý!“ Sestřička usnula, Marja pak vstala, šla k Hnědce, poklonila sejí, popila, pojedla, dala si do vlasů květiny a chodila celý den jako paní. Přišel večer. Marja vypletla květiny z vlasů a volá:
„Vstávej, sestřičko, vstávej, dušičko! půjdeme domů!“
„Já nešťastnice!“ zahořekovala sestřička, „celý den jsem prospala a nic jsem neviděla. To mi matka vyhubuje.“
Přišly domů a matka se ptá:
„Co Marja jedla a pila?“
„Já jsem nic neviděla.“ Ježibaba ji vypeskovala; ráno vstala a poslala s Marjou dceru se třema očima: ,Jdi dnes Ty a dávej pozor, co ta holka jí a pije.“ Přišly na širé pole pást Hnědku. Marja povídá:
„Pojď, sestřičko, já Ti povískám hlavičku!“
„Povískej, sestřičko, povískej, dušičko!“ Marja začala sestru vískat a tiše, tichounce zpívá:
„Spi, sestřičko, spi, zavři obě očka svý!“ Ale na třetí oko zapomněla; dvě oči spí a třetí se dívá, co Marja dělá. Přiběhla k Hnědce, poklonila sejí, popila, pojedla, do vlasů si zapletla květiny. Když sluníčko začalo zapadat za hory, zase se Hnědce poklonila, vypletla si z hlavy květiny a vzbudila sestru se třema očima:
„Vstávej, sestřičko, už se sklání den. půjdeme domů.“
Když Marja přišla domů, položila suchý krajíc na stůl. Macecha se hned vyptává dcery:
„Co ta holka jí a pije?“ Trojoká jí vše po pravdě vypověděla. Ježibaba se rozzlobila a přikázala:
„Zařízni, starý, krávu Hnědku.“ Stařec krávu zařízl a Marja ho prosí:
„Milý dědečku, dej mi z Hnědky aspoň střívko!“ Stařec jí střívko hodil. Vzala je, připevnila na dveře a hned z něho vyrostl keř bílé vrby, na němž se rdí sladké jahůdky, ve větvích sedí různí ptáčkové a zpívají písničky panské i selské.
Carevič Ivan uslyšel o Marje carevně i přišel k maceše a položil na stůl mísu:
„Která dívka mi natrhá plnou misku jahod, tu si vezmu za ženu.“ Ježibaba poslala svou starší dceru, aby natrhala jahody; ale ptáčkové jí nedovolili přiblížit se ke keři, a než se nadála, vyklovali jí oči. Pak macecha poslala druhou dceru, ale ani ta nic nepořídila. Nakonec šla Marja carevna. Vzala mísu a šla natrhat jahody. Sbírá a sbírá a drobní ptáčkové přilétají a sami snášejí jahůdky do mísy; přišla, postavila mísu na stůl a hluboce se uklonila. Hned byla svatba a hodokvas, který trval devět dní a devět nocí. Carevič Ivan si vzal Maiju za ženu a dobře si žili.
Za nějaký čas se Marje narodil syn. Chtěla o tom podat otci zprávu a jela s mužem otce navštívit. Ale macecha ji proměnila v husu a svou starší dceru podstrčila místo Marji Ivanovi za ženu. Car Ivan se s ní vrátil domů. Na zámku žil stařeček, který si Marjino děcko oblíbil. Vstal časně ráno, vzal nemluvně do náručí a šel na pole k šípkovému keři. Letí husy, husy šedé. „Husy moje, husy šedé! Povězte mně, povězte mně, kde je matka nemluvněte!“
„V druhém hejnu.“ Letí druhé hejno:
„Husy moje, husy šedé, povězte mně, povězte mně, kde je matka nemluvněte.“ Marja sletěla na zem, přeměnila se v člověka, vzala nemluvně do náručí a začala je krmit. Ale pak hořce, přehořce zaplakala:
„Dnes Tě nakrmím, i zítra Tě nakrmím, ale pozítří odletím za černé lesy, za vysoké hory!“
Stařeček šel s dítětem domů; chlapeček spal až do rána, ale podstrčená žena dědečka hubuje, že chodí s chlapcem na pole a že ho tak umoří. Druhého dne stařeček zase časně ráno vstal a šel s děťátkem na pole. Ale tentokrát vstal také carevič Ivan, nepozorován šel za stařečkem a ukryl se za keř. Letí husy, husy šedé. „Husy moje, husy šedé, povězte mně, povězte mně, kde je matka nemluvněte!“
„V druhém hejnu.“ Letí druhé hejno. „Husy moje, husy šedé, povězte mně, povězte mně, kde je matka nemluvněte?“ Marja sletěla na zem, svlékla husí šat, hodila ho na keř, začala děťátko krmit a smutně se s ním loučí. „Můj ubohý synku, již zítra odletím za černé lesy, za vysoké hory!“
Dala robátko stařečkovi a cítí, jako by tu někdo něco pálil. Chtěla si obléci husí šat, sáhne po něm, ale hrůza! Na keři není. Car Ivan ho zatím spálil, chytil Marju za ruku, ale ona se proměnila v žábu, potom v ještěrku, v hada a nakonec ve vřeteno. Princ Ivan zlomil vřeteno na půl, dolní konec hodil za sebe, špičku před sebe a před ním stojí mladičká dívčina, a to byla Marja.
Odebrali se spolu domů; když je dcera ježibaby uviděla, začala křičet, jako když ji na nože bere:
„Naše kletba přichází! Naše zkáza přichází!“ Car Ivan svolal knížata i šlechtice a zeptal se jich:
„S kterou ženou mi dovolíte žít?“
Řekli mu:
„S tou první.“ Ivan řekl:
„Která dříve vyskočí na bránu, s tou budu žít.“ Dcera ježibaby se hned vyšplhala až nahoru, ale Marja se sotva okraje zachytila a nahoru nemůže! Tu vzal Ivan svou zbraň, zastřelil podstrčenou ženu a od těch dob žijí s Marjou šťastně. A až někdy půjdete kolem jejich zámku, zajděte se na ně podívat, snad tam žijí podnes.  

Zdroj: www.abatar.cz