Kryštůfek, který se schoval v mixéru

Byl jeden malý mlsný chlapeček, jmenoval se Kryštůfek a ten měl ze všeho nejraději šlehačkový dort. A teď si představte tu náhodu, maminka ho právě pekla tetičce Anežce k narozeninám a Kryštůfek si v duchu zpíval, sláva, sláva, peče se šlehačkový dort, a nehnul se z kuchyně, i když mu maminka říkala, běž raději cvičit na piano, slíbil jsi tetě Anežce, že jí zahraješ Zvonečku ty modrý, sladce zvoň. 
Ale Kryštůfek si myslel, to tak, budu hrát na piano, zrovna když se peče šlehačkový dort, někam se v kuchyni schovám a maminka mě nenajde, a protože byl opravdu malý, schoval se do mixéru, kde byla šlehačka, a tak ji jedl plnou pusou, jenomže maminka nemohla vědět, kde Kryštůfek je, spustila mixér, mixér udělal bzzzzzz, a tak se stal Kryštůfek šlehačkovým dortem, ani nevěděl jak. 
Byl krásně upečený, nahoře měl šlehačku s třešněmi, uprostřed marmeládu a krásně voněl, to Vám byla vůně, a pak ho dali do krabice, krabici převázali růžovou mašlí a šlo se k tetičce. 
A Kryštůfek ležel v krabici a říkal si, vede se mi docela dobře, nesou mě v krabici, voním jako šlehačkový dort, nahoře mám třešně a šlehačku, uprostřed marmeládu, co kdybych se trochu ochutnal, a tak se ochutnal, ochutnal se nahoře a ochutnal se uprostřed, zkrátka trochu se snědl, a když tetička Anežka otevřela krabici, začala křičet, co má tohle znamenat, proč mi dáváte okousaný dort, vypadá jako od myší, tohle přece nebudu jíst. 
A Kryštůfek řekl, nikdo Vás nenutí, tetičko Anežko, když nechcete, nechte být, já se sním sám, a opravdu by se byl málem snědl, ale tatínek naštěstí řekl dost, už ani sousto, slíbil jsi přece tetičce, že jí zahraješ na piano, ale tetička křičela, když je Kryštůfek šlehačkovým dortem, nemůže hrát na piano, zamaže mi klávesy, a kdo to bude čistit, ale tatínek řekl, jen klid, tetičko, přines mixér a uvidíš, a tetička přinesla mixér, tatínek dal dort do mixéru, pustil mixér pozpátku, mixér udělal zzzzzzb, a než bys řekl švec, vylezl z něho Kryštůfek, jenomže o trochu menší. 
Tak a teď si sedni a hřej, řekl tatínek a Kryštůfek si vylezl na židličku a hrál Zvonečku ty modrý, sladce zvoň, ale hrálo se mu špatně, protože měl krátké nožičky a nedosáhl na pedály. 
Jak je to možné, divil se Kryštůfek, jsem menší než včera, ale tatínek řekl, jakpak bys nebyl menší, když jsi se málem snědl, aspoň vidíš, kam to vede, když se někdo schová v mixéru.

Zdroj: www.abatar.cz